Spíš prokletí než požehnání

Jaký vliv má přírodní bohatství na prosperitu jednotlivých zemí? Odpověď se zdá být jednoduchá: státy či země, které mají bohaté a jen obtížně vyčerpatelné přírodní zdroje, nemohou přece neprosperovat. Jenže - právě tohle je jedna z nejrozšířenějších geoekonomických pověr. Lidé si často říkají: Jak je možné, že dnes stojí na pokraji bankrotu země, které by měly být bohaté, protože mají obrovské zásoby ropy, nerostů, úrodnou zemědělskou půdu - například Mexiko, Argentina, Nigérie, „obilnice Evropy“ Ukrajina, Rusko? Jak je vůbec možné, že tyto země prosperují méně než ty, které mají přírodních zdrojů minimum (např. Japonsko a Tchaj-wan)?Podobné otázky si nekladou jen ekonomičtí amatéři. Nedávno uveřejnila Světová banka zprávu o trvale udržitelném rozvoji, v níž nabízí nový způsob, jak měřit celkové bohatství země. Tato metoda bere ohled na kapitál (úspory, aktiva v cizině, investice, materiální zdroje atd.), lidské zdroje (vzdělání, věková struktura populace) a přírodní zdroje. Banka dokonce uveřejnila tabulku zemí seřazených podle celkového bohatství na hlavu, která se pochopitelně výrazně liší od běžně známých přehledů, jež srovnávají hrubý národní produkt. Vévodí jí Austrálie s Kanadou, v první patnáctce najdeme Island, Katar a Spojené arabské emiráty.Zajímavý pokus o demytizaci velmi důležitého a opomíjeného tématu „vliv přírodního bohatství na prosperitu“ přináší jedna z posledních příloh týdeníku The Economist (č. 51/1995). O tuto analýzu se opírá náš text.

…