Duch Willyho Clease

Skandál kolem nejasného původu milionových darů v tuzemských stranických pokladnách se propadá do ztracena. ODS problém s fiktivními zahraničními dárci vyřešila jednoduše tím, že se začala tvářit, jako by neexistoval. KDU-ČSL prý po identitě svého mecenáše pátrá a ODA, která jako jedin zveřejnila darovací listinu od společnosti TMC, však údajně stále nedostala od svého mecenáše „svolení“ sdělit cokoliv podrobnějšího. Opoziční formace, především komunisté a sládkovci, se neobtěžují ani tolik jako koalice a o původu svých nejrůznějších „fondů“ jednoduše odmítají říci cokoliv konkrétního.

Strana to potřebuje

Normy, podle nichž se řídí pravidla politické kultury, se ve společnostech, které prošly revolučními změnami, vždy vytvářejí postupně. Platí to pochopitelně i pro postkomunistickou Českou republiku. Mnohým z nás se jistě zdá, že ledacos by v tomto směru mohlo být rychlejší, pozitivní posun vpřed však může popřít jen málokdo. Bez ohledu na věcnou podstatu jednotlivých případů je totiž zřejmé, že aféry typu Macek, Čermák či skandál kolem obecních bytů pro poslance ČSSD a premiéra se staly svého druhu milníky vytvářejícími pravidla slušné politiky. Napříště si zkrátka musí každý seriózní politik v této zemi již dát pozor, chce-li tak jako Miroslav Macek privatizovat státní majetek, nebo je-li v pokušení, tak jako premiér nebo Petr Čermák, i jen drobně využít svého postavení k získání výhody, na niž ostatní občané nemají nárok.Ve věci financování…