Kdo nehraje, nevyhraje

„Ruský prezident má imperiální nálady. Myslím, že stane-li se opět prezidentem, zůstane mu syndrom ‚sběratele ruských zemí‘,“ rozumoval předák ukrajinských národovců Vjačeslav Čornovyl, když se jej minulý týden ruští novináři vyptávali na hodnocení rusko-běloruské smlouvy o integraci. Po pesimistickém výhledu na vývoj v Rusku Čornovyl pokračoval: „Pro Ukrajinu jsou prioritou vztahy s Evropou a USA, nikoliv s Ruskem. Nemůžete zbohatnout tím, že se stýkáte s chudákem. Amerika má samozřejmě zájem na přátelských vztazích s Ukrajinou, protože se tam obávají Ruska, kde většina hlasuje pro Žirinovského a Zjuganova, kde pokračuje občanská válka v Čečensku a kde Jelcin vyhlásil doktrínu, podle níž patří celá oblast bývalého SSSR do ‚životních zájmů Ruska‘. To Západ vystrašilo. Pochopil, že proti takové politice se může postavit jedině Ukrajina."Čteme-li tyto Čornovylovy věty, musíme si odmyslet tu trochu nadsázky, kterou si před ruským publikem neodpustil. Když snížil význam rusko-ukrajinských hospodářských vztahů, značně přeháněl. Přesto jsou jeho slova reprezentativní ukázkou uvažování ukrajinských politiků, a pokud jde o změnu postoje Západu ke Kyjevu, mají velmi reálný základ. Průkopníkem tu byl americký prezident. Když se loni v létě vracel z nepodařeného summitu v Moskvě, přichystal mu Kyjev královské uvítání. Clinton tehdy prohlásil, že "nezávislost Ukrajiny je národním zájmem USA“. Později tuto větu parafrázoval i německý ministr zahraničí Klaus Kinkel.Prezident Leonid…