Je těžké udržet si tvář

Ještě pět let po pádu Zdi poskytoval Berlín stejný obraz: Na Friedrichstrasse, poslední zastávce bývalé východní zóny, vystoupili postkomunističtí pasažéři. Pak jel S-bahn dvě stanice prázdný a za Zdí nastoupilo dobře oblečené západní obyvatelstvo. Letos snad poprvé působí Berlín aspoň v tomhle jako jedno město. Lidé konečně jezdí na obě strany za prací i zábavou, jizva po Zdi se zaceluje a čtyřmilionová metropole je plná inspirace a zajímavých lidí z celého světa. Berlínu se tak vrací kulturní význam, jaký měl naposledy snad ve „zlatých“ dvacátých letech.

Mezi rozumem a citem

Filmový festival tu vznikl původně jako demonstrace demokratické kultury v Západním Berlíně a orientoval se na země východního bloku. Zmocněnec pro východní Evropu Hans Joachim Schlegel je v bývalém Sovětském svazu dodnes producenty vítán, jako kdyby přinášel vykoupení: je tím, kdo může dostat film a jeho autory do Berlína, zajistit jim příjemný výlet, a možná i obchod. Stává se to ale stále méně, protože filmová produkce ve všech postkomunistických zemích leží na lopatkách.Českým filmovým divákům se často zdá, že už se žádné dobré filmy ve světě netočí; letošní Berlinále ale dokazovalo opak a zejména úroveň soutěže představovala příjemné překvapení. Jistě, nad většinou ze stovek titulů promítaných ve festivalových kinech a na filmovém trhu se rychle zavře voda. Ale dobrá desítka z nich má šanci vydržet jako trvalá hodnota, k níž se budou diváci vracet - a to je poměrně…