Dobrodružná cesta k češtině

Jeden z filmů o Louvru, které počátkem ledna promítal Francouzský institut, natočil režisér Stan Neumann, který patří k nejuznávanějším francouzským dokumentaristům střední generace. Jeho křestní jméno odpovídá tradici, jež po generace vládla v rodině jeho otce - nejstarší syn se vždy jmenoval Stanislav. Pravnuk básníka S. K. Neumanna a vnuk známého herce se do Francie dostal koncem padesátých let s matkou, jejíž životní příběh pozoruhodně odráží dějiny. Claudia Ancelotová (*1923) dnes pracuje v Paříži jako tlumočnice (působila například při jednání Havla a Klause) a překladatelka beletrie z češtiny a angličtiny. Do francouzštiny přeložila mimo jiné knihy Karla Čapka, Bohumila Hrabala, Ivana Klímy či Josefa Škvoreckého. A přitom není původem ani Češka, ani Francouzka.Pochází z německého Slezska, z Breslau (což je dnes polská Vratislav), kde se roku 1923 narodila v židovské rodině. Tatínek byl profesorem filozofie na tamní univerzitě a oba rodiče byli známí svou angažovaností v sociálně demokratické straně. Před nacisty rodina uprchla do Francie hned poté, co se v roce 1933 dostali k moci. Se začátkem války následovala druhá emigrace do USA, kde Claudia ukončila střední školu a začala studovat na Columbijské univerzitě - mimo jiné ruštinu, kterou si zamilovala.

Z Paříže do Prahy a zpět

Když skončila válka, rozhodla se Claudia pokračovat ve studiu ruštiny ve Francii, po které se jí celou dobu stýskalo. Získala stipendium a začala v Paříži…