Žádáme okamžitý blahobyt

Budoucnost mladé české demokracie zajistí jenom silná střední třída, vtloukají nám neustále do hlavy představitelé politických stran. Není divu. Občany podle definice středního stavu - zámožné, vzdělané a loajální - by si přála každá vláda. V Čechách ale ještě počátkem sedmého roku po převratu není jasné, kde je hledat. Komunistický režim tady udělal se střední třídou krátký proces už bezmála před půl stoletím a v roce 1989 se začínalo na zelené louce. Ne že by se nehlásili kandidáti, každému ale něco schází. I za tu krátkou dobu zde vznikla vrstva podnikatelů s dobrým výdělkem, vzdělancům ale tito noví zbohatlíci nevoní pro svůj vlažný vztah ke kultuře. Samotní intelektuálové zase mají pocit chudoby, a to jim bere loajalitu. Ústy lékařů a učitelů už také jasně pohrozili, že budou raději volit radikální opozici, která jim slibuje „spravedlivější ocenění“.Je tedy naše demokracie pevně zakotvená? Přiblížili jsme se západnímu ideálu, v němž čtyři pětiny obyvatelstva pravidelně volí některou z neextrémních parlamentních stran, a zároveň se mohou prokázat středním vzděláním i dostatečnými příjmy?

Nevzdělaní a chudí

Nejblíž k němu jsme v politice. Pokud zamhouříme oči nad občasnou revoluční rétorikou sociálních demokratů, mají naše státotvorné parlamentní strany náklonnost tří čtvrtin obyvatelstva. Komunisté obvykle příliš nepřekračují svůj desetiprocentní stín, velké úspěchy neslaví ani extremisté typu Sládka nebo moravských národovců.Horší je to se…