Napříč dvacátým stoletím

Válka v Bosně trvá již tři a půl roku. Počet mrtvých se odhaduje na dvě stě až tři sta tisíc, počet uprchlíků na dva a půl milionu. Srbská vojska dobyla a etnicky očistila 70 % bosenského území, v rukou bosenských Muslimů zůstalo zhruba 15 % a stejný podíl zbyl i bosenským Chorvatům. Před válkou bylo z deseti obyvatel Bosny pět Muslimů, tři Srbové a dva Chorvati. Proč tomu tak je? Mohly se věci vyvíjet jinak? Podívejme se nazpět.

Balkánské Rakousko-Uhersko

Krásná a slunná Jugoslávie, na jejímž pobřeží trávili dovolenou mnozí čeští turisté, vznikla teprve v roce 1918. Předtím nebyla tato část Balkánu nikdy spojena v jeden celek: už od roku 1054 ji protínala hluboká dělicí čára mezi katolictvím a pravoslavím a od pozdního středověku byla po dlouhá staletí územím, o něž se dělily či spíše válčily habsburská a osmanská říše. Po první světové válce se ale obě mocnářství rozpadla a byl založen nový, toto území poprvé spojující útvar. V jednom státě se tak ocitla řada kulturně a civilizačně velmi odlišných národů. Historici proto mluví o Jugoslávii jako o „balkánském Rakousku-Uhersku“.Tyto tzv. jugoslávské národy měly v roce 1918 - kromě svého slovanského původu - jen málo společného. Slovinci se od svého porobení franskými vladaři v 8. století nacházeli až do roku 1918 pod patronátem německé či rakouské koruny (a za Přemysla Otakara II. i koruny české). Už v raném středověku převzali katolickou víru a postupem času prošli všemi epochálními změnami ve…