Léto v nervním velkoměstě

V bludišti chodeb největší křižovatky pařížského metra Chatelet - Les Halles postává každé úterý a pátek slepý kytarista Remi s výmluvně otevřeným futrálem. Na otázku, není-li to teď příliš riskantní, odpoví chraplavým hlasem pouličního zpěváka: „Kdo by měl zájem na životě slepce?“ Vzápětí se skloní ke kytaře, aby ji pečlivě doladil. Opírá se přitom o popelnici, jejíž víko je poslední čtyři týdny pečlivě přišroubováno k nádobě. Ostatně tak jako všude jinde. Citát z úvodníku listu Libération „Po Francii se pohybuje skupina osob, pro něž život člověka nemá vůbec žádnou cenu a kteří ve svých kalkulacích a představách počítají pouze s jeho smrtí“ přijme lhostejným pokrčením ramen. Prsty přitom přejede po strunách, spokojeně kývne hlavou a spustí známý šanson Jacquese Brela „Je suis un soir d'été“, kde se zpívá o létě uprostřed nervního velkoměsta.

Smrt v předehře dramatu

Dramatický průběh letošní prázdninové sezony v Paříži začíná zprávou, kterou většina světových agentur přešla bez větších komentářů: 17. července nalezla policie v jedné z pařížských mešit zavražděného šejka Abdelbakiho Sahraouia. Událost by vzápětí upadla v zapomnění, kdyby 25. července v polední dopravní špičce nezazněla v soupravě podzemní dráhy RER detonace na dálku odpálené nálože, která si vyžádala smrt sedmi cestujících a několik desítek zraněných. Stalo se pár kroků od katedrály Notre Dame. V tutéž denní dobu a tím samým způsobem vybuchla 17. srpna popelnice stojící v těsné…