A se mnou přijde zákon

Pokud se někdo dopustí vraždy nebo jiného bezpráví, měl by být dopaden a potrestán. Tato věta je samozřejmostí v každé slušné zemi (moderněji řečeno: v právním státě). Postkomunistické společnosti - které se o návrat práva snaží - ale zaznamenaly na své cestě podivnou zkušenost. Žijí v nich lidé, kteří se dopustili řady těžkých zločinů, nijak se neskrývají, ale spravedlnost je na ně krátká. Vraždili sice, kradli a ubližovali druhým, nicméně všechno se to dělo ve jménu tehdejší moci, na její rozkaz či s jejím požehnáním. Díky tomuto „nadosobnímu“ či „politickému“ rozměru zla stojí dnešní soudci opět před otázkou známou už z norimberského procesu: Jak vlastně trestat loajalitu ke špatnému státu a jeho „platným zákonům“?Vyzkoušet si odpověď v praxi se zatím ze všech zemí východního bloku rozhodly pouze Česká republika a Německo. Někteří právníci a politici tam vytrvale hledají cestu, jak v podmínkách civilizovaného práva postihnout co nejvíc komunistických zločinů. Mají k tomu srozumitelný důvod: pokud neplatí stejná spravedlnost pro všechny, ztrácí sametově revoluční heslo o spořádaném návratu do slušných právních poměrů hodně na svém lesku.

Kdo za to může

Převést pouhé morální odsouzení komunistického režimu a jeho elity do řeči soudních verdiktů se u nás jako první pokusil JUDr. Jiří Šetina. Před čtyřmi lety přišel s myšlenkou instituce, která by se zabývala vyšetřováním případů mocenské zvůle od února `48 do listopadu `89. Na základě Šetinovy…