Turisté hledají záchod

Nejfrekventovanější pražskou turistickou trasou z Malé Strany na Staroměstské náměstí projdou v letních měsících denně tisícihlavé zástupy turistů. Nešťastníci, které zde náhle přepadne nutnost odskočit si na toaletu, mají smůlu. V kamenném moři městské památkové rezervace, táhnoucím se od Strahovského kláštera až k Vinohradské ulici, se totiž nachází všeho všudy jedenáct veřejných záchodků. Na Pražském hradě a na nábřeží stojí jeden, ve čtvrti Josefov žádný. Zbývají stanice metra a pak samozřejmě restaurace: v okamžiku nouze je vždy možné vtrhnout za dveře nejbližšího lokálu a vyptat se posunkovou řečí číšníků, kde je možné si ulevit. Stydlivější duše, kterým takové řešení dělá problémy, by se raději při návštěvě Prahy neměly příliš vzdalovat od svého hotelu.

O stavbě tzv. městského mobiliáře, do něhož patří i sloupové toalety na mince, jedná pražský magistrát už od roku 1991. Různé varianty těchto automatů stojí téměř ve všech západoevropských městech. Vyrábějí se toalety se sprchou i záchody, které hrají za provozu náladovou hudbu. Před vídeňskou operou stojí stylová mramorová latrína pořízená tamější radnicí za dva miliony šilinků. Automatický provoz má ale také své nevýhody. Vynalézavé skupiny chudších turistů si při výstupu z kabinky podrží dveře a za jednu minci se na WC vystřídá celý autobus. Při selhání techniky se také občas stává, že člověk ve sloupu uvízne; v Paříži v roce 1980 dokonce malé děvčátko, uvězněné na WC, zemřelo hlady.

Po dlouhém…