Češi zítřka

Po schodech běží skupina mladíků a dívek. Čistě oblečení, učesaní, vesele na sebe pokřikují. Dobromyslný divák příjemného televizního klipu se začne mimovolně usmívat, skeptik se předem ušklíbne nad očekávanou reklamou. Ten i onen jsou ve svém očekávání zmrazeni. Mládež zmizí a na obrazovce se objeví černý nápis: „Berou drogy.“ Známý klip státní protidrogové kampaně předvádí nejčernější můru starších generací. Naše děti zavrhnou společenské hodnoty, ve kterých jsme je vychovali, a - možná ze vzdoru, možná z hlouposti - promarní život v drogovém opojení. Když nepodlehnou drogám, tak je zničí vpád „západního konzumu“, kult násilí v médiích, radikální ideologie, případně náboženské sekty. Nejhorší nakonec: každá generace se jednou dostane k vládě. Třeba současný americký prezident Bill Clinton vyrostl mezi „dětmi květin“ šedesátých let a kouřil s nimi marihuanu (údajně ji prý ale nešlukoval). A jak naznačuje nárůst kriminality mladistvých nebo stoupající spotřeba drog v České republice, můžeme se i my za třicet let těšit na vládce s ještě „horší“ minulostí než má prezident Clinton. Dneškem zkažená mládež pak možná zničí všechno, co tady už pátý rok budujeme.

Kult mládí

Paranoické obavy z vlastních dětí nejsou česká specialita. Týkají se každé společnosti, která dává mládeži aspoň nějaký prostor, aby dospívala bez kontroly. Přinejmenším od první světové války proto demokratické země postoje „mladých“ (ve věku od 15 do 25 let, někdy až do třicítky)…