Zvítězí John

Britský převrat je prostě nenapodobitelný. Přichází z čistého nebe, popírá jakýkoliv konstituční důvod a jen tak někdo ho nedokáže předpovědět, poznamenal v londýnských The Times, blízkých současné vládě, renomovaný komentátor Simon Jenkins. „Britské politické instituce jsou tak introvertní, že se na nich neprojeví jakékoliv napětí nebo bolest, dokud jednoho dne neklesnou v kolenou, nezačnou zvracet a nepojdou. V jednu chvíli je vše jisté, v další se vše ocitá v naprostém chaosu. Každý gibbon by odhalil, že v tomhle impériu je cosi shnilého,“ dodal sarkasticky.Rezignace Johna Majora na funkci lídra Konzervativní strany, jež se v Británii pojí s úřadem premiéra, však nepřišla jako blesk z čistého nebe - přišla jen o čtyři měsíce dříve, než se všeobecně očekávala, a přišla po týdnech vášnivých spekulací o tom, že podzimní souboj o vedení a tím i další orientaci britských toryů je neodvratný.

Převrat po britsku

Sebeočistný mechanismus, který se však může proměnit v sebezáhubný, dovoluje poslancům, kteří Konzervativní stranu zastupují v parlamentu, aby jednou ročně, pokaždé, když se koncem října parlament sejde k novému zasedání, svrhli legitimním způsobem svého vlastního vůdce a premiéra v jedné osobě. Podle stranických regulí stačí, navrhne-li desetina poslanců nové volby a přihlásí-li se protikandidát.Právě toto pravidlo donutilo v listopadu 1990 k rezignaci Margaret Thatcherovou. Z obav, že pod jejím vedením nemohou konzervativci v příštích…