Poselství středověku

Představte si, že žijete ve světě, kde je technicky možné jen slabě svítit, takže po setmění můžete jen stěží něco dělat nebo číst. Noční tma je stejně hluboká ve městě i mimo něj. Cesty jsou jen výjimečně dlážděné, prostředkem městské ulice teče kanalizační potůček a nepatříte-li ke společenské smetánce, musíte všude dojít pěšky. Informace cestují nejrychleji koňmo, takže zpráva o smrti papeže dorazí do Prahy za více než měsíc. Venkované žijí v obydlích z poloviny zahloubených pod zem, ve světnici vaří na ohništi bez komína. Kabát vám vydrží celý život, ale většina dětí, které se vám narodí, nepřežije dětský věk. Že si to nedokážete představit, protože je to příliš cizí a vzdálené? Stejně vzdálené a cizí je gotické výtvarné umění ve srovnání s moderním a současným uměním. Přesto má smysl si jej všímat a snažit se je nějak pochopit: gotické umění je bezprostřední součástí našeho kulturního dědictví - zdědili jsme je a je tedy také naše. Ale už jen naše představa, co umění vůbec je, se od středověku značně liší. Sám pojem znamenal tehdy (stejně jako v antice) svrchovanou dovednost, zkrátka to, co někdo umí. Náhodná není ani anonymita téměř všech středověkých umělců: byli přesvědčeni, že nadosobní složka jejich inspirace je důležitější, než jejich subjekt. Je obecně známé, že středověké umění je umění náboženské, ale obsah a témata tehdejší zbožnosti, jak se odrazila v uměleckých dílech, nejsou dnes sama o sobě dobře srozumitelná už ani praktikujícímu katolíkovi.

…