FDP aneb óda na škodolibost

Jedno okřídlené německé úsloví praví, že největší libostí je škodolibost. Na toto téma by již mohli po řadu měsíců zpívat ódy němečtí „organizovaní“ liberálové alias FDP. Strana, jež v roce sjednocení díky „genscherovskému“ image dosahovala dvouciferných volebních výsledků, završila nyní - pět let poté - prakticky nepřetržitou sérii výpadků ze zemských sněmů dvouciferným skóre 5:11. Po lopatě řečeno, němečtí liberálové přišli o svá křesla v 11 z celkem 16 zemských parlamentů. Poslední debakly se odehrály nemilosrdně na den matek, 14. května, v Severním Porýní-Vestfálsku a v Brémách. A co je pro stranu ministra zahraničí Kinkela vůbec nejhorší - hlas lidu si tento výprask nemohl vynachválit. I zde je třeba hledat důvody, proč Klaus Kinkel na červnovém sjezdu strany nebude opět kandidovat na předsedu, ačkoliv své ministerské křeslo si hodlá ponechat.

Ze stratégů mentoři

Po seriálu voleb '94, kdy se v Německu jen nepřetržitě volilo, a to i na úkor půlročního předsedání Evropské unii, se pro letošek žádný velký volební test nečekal. Zvláště poté, kdy se FDP začátkem roku probojovala do hesenského parlamentu, její generální tajemník a Kinkelův černý kůň Guido Westerwelle už už črtal velkou budoucnost strany hospodářské konjunktury. Ta se v Německu od konce loňského roku skutečně začala alespoň ve velkých nárůstových číslech projevovat. Bohužel však ne na hospodářském trhu. A dvakrát bohužel pro FDP, když se v jejích řadách, konkrétně v místní…