Masky Borise Jelcina
Ve dnech 5. a 6. prosince vyjádřilo svůj odpor proti postoji Kremlu k Čečensku "pouze" 57,7 % obyvatel Ruska. O týden později už krvavá invaze vyvolala odpor 69,9 % těch, jimž ruská sociologická služba Mněnije adresovala své otázky.
Ve dnech 5. a 6. prosince vyjádřilo svůj odpor proti postoji Kremlu k Čečensku „pouze“ 57,7 % obyvatel Ruska. O týden později už krvavá invaze vyvolala odpor 69,9 % těch, jimž ruská sociologická služba Mněnije adresovala své otázky. Společenská podpora současné moci v Kremlu nemá tedy více než 15 % a den ze dne klesá.
Jestřábi a holubice
Kdo všechno dnes vlastně tvoří „stranu proti násilí“? Kromě řady demokraticky orientovaných sil je to celé Federální shromáždění (horní komora parlamentu), vedené Vladimirem Šumejkem, a část Státní dumy (dolní komory) v čele s jejím oportunistickým předsedou Ivanem Rybkinem, který se z obhájce silového řešení sporu proměnil v jeho ostrého kritika. Dále sem patří široké spektrum politických orientací - od Gajdarovy Ruské volby přes Javlinského a Lukinovo Jabloko až po Zjuganovovy komunisty.Nepoměrně jednodušší je výčet těch, kteří prezidenta Jelcina a „stranu války“, reprezentovanou šéfem diplomacie Andrejem Kozyrevem a silovými ministry Pavlem Gračovem (obrana), Viktorem Jerinem (vnitro) a Sergejem Stěpašinem (bezpečnostní služby), podporují. Jejich nespornou oporou se stala Liberálně demokratická strana Ruska Vladimira Žirinovského, fašistické hnutí Ruská národní jednota Alexandra Barkašova a „nacionálbolševické“ hnutí, v jehož čele stojí spisovatel, bývalý emigrant a disident Eduard Limonov. Navzdory své nepočetnosti však právě „strana války“ určuje ruskou politiku a vhání ji do neřešitelných konfliktů nejen s…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu