Co vlastně chtěli voliči

Vítězství Republikánské strany v loňských volbách, ve kterých získala většinu v obou komorách Kongresu, tedy ve Sněmovně reprezentantů a v Senátu, nelze podceňovat. Význam republikánů v americkém politickém životě po 3. lednu, kdy se nový Kongres poprvé sešel, vyplývá už z faktu, že vůdce většinové strany ve Sněmovně se stává jejím mluvčím. A ten je podle americké ústavy po viceprezidentovi druhým náhradníkem na úřad prezidenta.

Šance pro Newta Gingriche

Mluvčím Sněmovny se stal Newt Gingrich, reprezentant ze státu Georgia, považovaný za konzervativce i ve vlastní straně. Gingrichův konzervatismus je patrný už z jeho programu „Smlouva s Amerikou“, který demokraté označili za převařenou reaganovskou polévku. Podle tohoto programu chtějí republikáni prosadit dodatek k ústavě, který by zavazoval vládu k vyrovnání rozpočtového schodku. O jejich úspěchu se dá pochybovat, neboť jakýkoliv dodatek k ústavě je možný jen se souhlasem více než tří čtvrtin legislativních orgánů všech amerických států. Nicméně Newt Gingrich se zavázal, že jeho strana vyrovná rozpočtový deficit do roku 2002. Jak ovšem tento závazek splní, je záhadou: už proto, že - jak slíbil opět Newt Gingrich - v průběhu příštích pěti let republikáni sníží daně, což by mělo poplatníkům ponechat v jejich kapsách nějakých 220 miliard dolarů. Peníze se patrně budou škrtat v sociálních programech a daňové úlevy budou pouze pro finančně lépe situované vrstvy obyvatelstva.Pochopitelně, že…