Smrt neštovicím
Pravé neštovice patří k dávným a úporným hrozbám lidstva. Toto infekční virové onemocnění s těžkým a krutým průběhem znali už ve starověku. Až do minulého století velká část nakažených umírala.
Pravé neštovice patří k dávným a úporným hrozbám lidstva. Toto infekční virové onemocnění s těžkým a krutým průběhem znali už ve starověku. Až do minulého století velká část nakažených umírala. Podlehli většinou epidemiím, které se často vracely: svého vrcholu dosáhly v 18. století n.l., kdy jim padlo za oběť celkem asi 60 milionů lidí. Ten, komu se podařilo přežít, byl navždy poznamenán jizvami, měl-li ovšem štěstí. Mohl navíc také ohluchnout, trpět zánětem kostní dřeně, hnisáním kloubů, ztratit zrak, ochrnout…Neštovice - už jen to slovo vyvolávalo vždy hrůzu. Teprve posledních několik generací se už nemuselo tolik bát: koncem 18. století Evropané (osm set let po Číňanech) objevili fenomén vakciny a dobrodiní vakcinace, očkování. Definitivně si však lidstvo oddechlo až zcela nedávno.
Globální vymýcení
Na rozdíl od většiny jiných původců epidemických infekčních onemocnění má virus pravých neštovic jediného hostitele - člověka. Proto mohla Světová zdravotnická organizace (SZO) začít uvažovat o možnosti globálního vymýcení této nemoci. Formálně byl boj viru vyhlášen na 20. zasedání organizace v roce 1967; tehdy se neštovice ještě vyskytovaly ve více než 40 zemích. Velmi špatně na tom byla Indie, považovaná až do r. 1975 za hlavní ohnisko světové nákazy; třebaže se tu očkovalo už několik desítek let, epidemie se vracely v 5 - 8letých intervalech a zahubily statisíce lidí.Globální vymýcení neštovic představovalo rozsáhlou akci, které se účastnily…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu