Prezidentovy promluvy

Během posledních dvou týdnů se Václavu Havlovi podařilo dvakrát vyvolat výraznou odezvu u politiků i v tisku. Zatímco v prvním případě mu na to stačily dvě věty, ve druhém šlo o více než hodinový projev. Jak jeho zneklidnění „nad některými jevy na Slovensku“, tak jeho parlamentní vystoupení vzbudily značně rozporné reakce.Prezident se předminulý týden po setkání se svým slovenským protějškem zmínil před novináři o svém znepokojení nad situací na Slovensku a vyjádřil obavu, „do jaké míry si všichni osvojili principy demokratického chování“. Po více než dvou letech tak prolomil úzkostlivou zdrženlivost českých politiků, respektive jejich mlčení ohledně slovenských politických poměrů. V podstatě učinil jen to, že diplomatickým žargonem vyjádřil, co koneckonců musejí pociťovat čeští politici, žurnalisté i veřejnost: nesouhlas s „národněfrontovou“ politikou slovenské vládní garnitury, s její „balkánskou“ politickou kulturou, se zglajchšaltováním elektronických médií.Jestliže prezidentova slova byla zcela namístě, pak totéž nelze říci o reakcích, jež vyvolala. Někteří politici a komentátoři Havlovo vyjádření přímo či nepřímo kritizovali, přičemž jejich argumenty se pozoruhodně a často téměř doslovně shodovaly s výroky Jána Sloty, Vladimíra Mečiara a slovenského provládního tisku. Havel prý propadl emocím, zbytečně se „vměšoval“ do záležitostí cizího státu, podlehl návyku povýšeně radit „mladšímu bratrovi“, a to vše může naše vztahy se Slovenskem jen zkomplikovat. Jednou větou…