Čečensko vrhá dlouhý stín

V pořadu francouzské televize o obnoveném ruském kozáctvu se jeden z kozáků - bojující v žoldu abcházských separatistů proti gruzínským vládním jednotkám - upřímně rozhořčoval nad věrolomností Gruzínů: ti si prý dovolili odtrhnout se od svaté Rusi, s níž se před 200 lety „dobrovolně“ spojili „na věčné časy“. Dotyčný ovšem zapomněl dodat, že prvé zmínky o gruzínské Kartalinské říši sahají do 20. století před Kristem a že samostatné gruzínské království Bagratovců trvalo od 11. století po Kristu do roku 1801. Metoda, jíž použil zmíněný kozák, je odedávna známá a poměrně jednoduchá: spočívá v tom, že se většinou přímo nelže, jen se provede vhodný výběr faktů - co se nehodí, to se zkrátka vypustí. Výsledek je pak hůře napadnutelný než vyložená primitivní lež a budí dojem serióznosti. Podívejme se proto podrobněji na historii ruského podmanění Kavkazu. Ta bezprostředně souvisí s nynější válkou v Čečensku a může doložit, že - jak říkají Angličané - „staré hříchy mají dlouhé stíny“.

Už od vikingských náčelníků

Rusové začali pronikat na Kavkaz již koncem 9. století, ještě v době, kdy vládnoucí vrstvou kijevského velkoknížectví tvořili vikingští náčelníci a jejich družiny. Prvý ruský nájezd na jižní pobřeží Kaspického moře se datuje rokem 880, roku 934 se zmocnili pevnosti Barda, roku 967 velkokníže Svjatoslav porazil Jassy (Osety) a Kasogy (Čerkesy). Počátkem 11. století kníže Mstislav Udaloj založil na Tamaňském poloostrově knížectví Tmutarakaňské.…