Čtvrtstoletí Bezstarostné jízdy

Dennis Hopper navštívil Prahu, setkal se s oficiálními osobnostmi, zahájil výstavu svých fotografií v Karolinu a předal Janu Svěrákovi cenu Český lev za nejúspěšnější film. Představy leckterých čtyřicátníků, kteří ho spontánně oslovovali na ulici, možná zklamal. Pro ně znamenal Hopper především protest. A to jak v Americe, kde jeho film Bezstarostná jízda vešel roku 1969 do dějin, tak u nás, kde filmové kluby jen výjimečně uváděly jedinou kopii se špatnými titulky.„Odevšad nás vyhazují. Bojí se nás,“ říká Hopper v roli vlasatce Billieho z Bezstarostné jízdy. „Oni se nebojí vás,“ vysvětluje mu Jack Nicholson. „Bojí se toho, co představujete.“ „Jediný, co představujeme pro ně, je materiál pro nůžky,“ namítá Billie. „Ba ne, představujete svobodu.“

Vězeň svobody

Nejde tedy o vlasy, ale o svobodu. Zřejmě proto je režijní debut dnes devětapadesátiletého Hoppera stejně živý jako před pětadvaceti lety. Uvážíme-li, jak je většina filmů deset let od svého vzniku zastaralá, je to úctyhodné. Svoboda je Hopperovým celoživotním tématem, jak je zřejmé nejen z filmu, ale i z výstavy fotografií nazvané Out of the Sixties (Z let šedesátých). Najdeme tu portrét Paula Newmana zamřížovaného stínem drátěného pletiva, Martina Luthera Kinga utopeného za obrovskou konstrukcí mikrofonů i demonstranty za lidská práva. Hoppera zajímá svoboda jako existenciální past. Jeho dílo je plné postav, které žijí volně a pohrdají každým systémem, ale právě to se stane jejich vnitřním…