Aféry první republiky

Nikdy se v Čechách nedodržovalo méně slovo, nikdy se tolik nepodvádělo, nekradlo a nelhalo, jako se to děje pod heslem podnikání teď, řekl nedávno známý spisovatel Arnošt Lustig a dodal: Čechy přece vždycky byly spíš slušná země, kde bylo dobré žít, kde se drželo slovo a slušnost se oplácela slušností.Jako příklad solidnosti a čistoty mravů slouží kritikům současného „morálního a politického úpadku“ obvykle první republika. Pokud se jich ale zeptáme, jestli určitě vědí, že za Masarykovy republiky žádná podobná krize nebyla, dostanou se přinejmenším do rozpaků. Dobové tiskoviny totiž svědčí jednoznačně o tom, že politická i hospodářská korupce nebo podvody a okrádání byly tehdy přinejmenším stejně časté jako v současné době.

Pankrácká aféra

Podívejme se v tomto ohledu podrobněji na prvních šest let Československé republiky. Až do roku 1923 rostla kriminalita včetně kriminality hospodářské. Podíleli se na ní nemalou měrou drobní úředníci a státní zaměstnanci. Podvody, zpronevěry a úplatkářství bankovních, poštovních, správních či železničních úředníků byly trvalým námětem soudniček tehdejších deníků. Občas šlo i o úsměvné historky, pravdou ale zůstává, že s jiným obsazením a kulisami by mohly rozčilovat i současné moralisty. Například v roce 1922 propukla tzv. pankrácká aféra či spíše aférka. Čtyři dozorci pankrácké věznice zpříjemňovali život jednomu vězni, který se odpykával pětiletý trest za podvody. Za úplatu mu nosili alkohol a nejvybranější…