Kdo zničí dokumenty, zničí historii
Navzdory válce se Bosňané snaží chránit svou minulost
Senada Kresová vzpomíná, jak se jednoho horkého dne v srpnu 1992 krčila strachy nedaleko bosenské Národní a univerzitní knihovny. Bezmocně přihlížela, jak srbská děla pálí jeden granát za druhým na tuto významnou budovu v pseudomaurském slohu. „Všichni brečeli,“ vzpomíná bývalá členka bosenské vlády. „Děla utichla, až když si jejich obsluhy byly jisté, že budova stojí v plamenech.“ Dnes pracuje Senada Kresová pro pobočku UNESCO, která zde byla nedávno otevřena a pokouší se mobilizovat mezinárodní pomoc na záchranu bosenského kulturního dědictví.Azra Begičová vedla po pětatřicet let státní Galerii umění Bosny a Hercegoviny. Jakmile začala válka, byla jí svěřena zodpovědnost za „movité“ umění. „Dělali jsme co jsme mohli,“ říká klidně. „Ale podmínky byly strašlivé; tolik toho bylo zničeno.“ Když ostřelování vrcholilo, vzdorovitě organizovala výstavy židovského a „válečného“ umění. Dnes by chtěla rozšířit sbírky o bosenské umění šestnáctého až devatenáctého století - jde o éru turecké nadvlády, jež ve sbírkách chybí. Ale Azra Begičová se předem obává, zda své předsevzetí splní. Řadu jejích kolegů vyhnalo z obleženého města nebezpečí a nouze. „Zůstalo nás tu jen pár kunsthistoriků,“ říká.
Nadšení a igelit
Tyto dvě ženy patří ke stovkám bosenských specialistů, kteří bojují za záchranu jedinečného multietnického dědictví své země. Mají málo zdrojů: své…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
