Prostoduchost jako útěcha

Prostoduchost jako útěcha

Forrest Gump je letošním nejúspěšnějším filmem

Magnát z Alabamy jménem Forrest Gump, s nímž se v těchto dnech setkávají i čeští diváci, má IQ na hranici demence. Přesto naučil tančit Elvise Presleyho, navštívil čtyři americké prezidenty, ve Vietnamu zachránil život celé četě, stal se světovým přeborníkem v ping-pongu, zbohatl jako krevetový král, vrátil smysl života beznohému příteli, nastartoval aféru Watergate, diskutoval s Johnem Lennonem, zplodil syna a tři roky běhal napříč Amerikou jen proto, že se mu chtělo. To všechno je ve filmu vidět; ať na to někdo zkusí nejít.

Dobře naplánovaný zázrak

Jde o zdaleka nejúspěšnější film letošního roku. Jeho tržby už po dvou měsících překročily všechna očekávání. Snad i proto, že se v Hollywoodu letos jinak příliš neurodilo, čeká na něj nejméně pět Oskarů; vedle režiséra Roberta Zemeckise je jednoznačným kandidátem představitel titulní role Tom Hanks a supervizor zvláštních efektů Ken Ralston; díky němu se Forrest Gump chová ve společnosti velkých postav americké historie stejně samozřejmě, jako Spielbergovy obludy v Jurském parku. Je až podezřelé, že film nikoho neurazí, líbí se všem, od analfabetů až po univerzitní profesory. Původnost svého námětu by ovšem Zemeckis mohl obhájit jen těžko: osvícení prosťáčci se zlatým srdcem kráčejí literaturou i filmem odjakživa. Jeho hrdina má mnohé z Chanceyho Gardinera z filmu Hala Ashbyho Byl jsem při tom, ledacos až příliš…