V zemi dusného bezvětří

V zemi dusného bezvětří

Bulharský prezident Želev rozpustil parlament

O Bulharsku se příliš nepíše. Není divu. Tamní postkomunisté v zásadě nepustili moc z rukou, privatizace se vleče, hospodářské poměry se pomalu, ale nikoliv dramaticky zhoršují a zahraniční investoři nejeví zájem. V zemi se neválčí, ani se válka nepřipravuje. Proto v zásadě není o čem psát.Bulhaři žijí v podivném klidu. Ve srovnání se sousedy, hlavně s věčným rivalem Rumunskem, si uchovávali poměrně vysokou životní úroveň (průměrný výdělek se pohyboval kolem 100 USD), navíc mohli využívat bezplatnou privatizaci bytů a dopřát si levný benzín. V sousedství války v bývalé Jugoslávii si připadali tak trochu jako v ráji.Proč tedy minulý týden prezident Želev rozpustil parlament a na 18. prosinec vyhlásil předčasné volby?

Příliš sametová revoluce

Revoluce pod Vitošou proběhla tak sametově, že téměř neproběhla. Nejzprofanovanější komunisty nahradili o něco méně zprofanovaní, kteří svůj vývěsní štít přemalovali na Bulharskou socialistickou stranu. Když v říjnu 1991 konečně prohráli volby, moci se ujala různorodá opoziční směsice pod názvem Svaz demokratických sil. Z jejího středu byl do úřadu prezidenta republiky zvolen Želju Želev, ale vládnout mohla pouze v koalici s tureckou národnostní stranou Hnutí za práva a svobody. Turecká menšina totiž tvoří přes asimilaci v období totality a hromadný exodus několika set tisíc lidí přes 8 % obyvatel.Koncem roku 1992 nastal ve Svazu…