Energie pomíjivých chvil

Energie pomíjivých chvil

Tři významné fotografické výstavy: Helmut Newton, William Klein, World Press Photo 94 

Tři fotografické výstavy světové úrovně, které se v těchto týdnech sešly v Praze, připomínají, že technická brilance není než pouhý prostředek. Jde o samozřejmost, ale v době, kdy jsou autorské rukopisy fotografů často k nerozeznání a úsilí mnohých se víc než ke smyslu tvorby upíná k technické dokonalosti, nabývá toto banální konstatování naléhavosti uměleckého imperativu. Podstatný podíl na současném stavu fotografie má její hlavní odběratel - média. „Časopisy, naše tradiční platforma, mají menší zájem o vážnou fotografickou práci než kdykoliv předtím. Redaktoři jsou nervózní, mají-li publikovat závažná témata, neboť to, co je ve skutečnosti zajímá, je prodat tělový deodorant nebo kávu značky svých sponzorů,“ říká čtyřiapadesátiletý Kanaďan Larry Towell, autor letošní novinářské fotografie roku, na níž chlapci z okupované Gazy mávají nad hlavami svými oblíbenými hračkami - pistolemi.

Perfekcionistův smysl pro nedokonalost

Za zářný příklad technického perfekcionisty bývá vydáván v Paříži usazený Australan Helmut Newton (*1920). Jeho výstava Archivy noci ve Francouzském institutu v Praze (20. 9. - 4. 11.) ovšem názorně ukazuje, že skvělým fotografem jej nečiní mimořádná zručnost ani nesporná schopnost provokovat promyšleně stylizovanými akty, ale umění zachytit okamžik, který v sobě nese takový náboj, že neostrost či kompoziční…