Mezi Leninem a Mussolinim

Mezi Leninem a Mussolinim

Je Žirinovskij skutečně Jelcinovým protihráčem?

S uplývajícími dny od ruských voleb, v nichž se demokratům dostalo tak výrazného a nedvojsmyslného varování před pokračující roztříštěností, se postava Vladimira Žirinovského jeví stále nejednoznačněji. Jeho předvolební kampaň byla změtí pohrůžek, spíše naivních než líbivých populistických hesel, nezodpovědných prohlášení a apelů na mytickou připravenost vytvořit ruskou vládu, „vyzve-li mne k tomu prezident Jelcin“. Právě rozhodnost, ba jakási zběsilost, s nimiž Žirinovskij podobná prohlášení neustále opakoval, přispěla nakonec k tomu, že řada ruských i zahraničních komentářů začala analyzovat téma „co by, kdyby“, tedy vážně řešit alternativu Žirinovského prezidentství. Žirinovského - a dost možná nejen jeho - cíl spočíval právě v dosažení tohoto efektu.

Nezodpovědnost jako program

Srovnáme-li dva současné klíčové protihráče, tedy Borise Jelcina a Vladimira Žirinovského, zjistíme, že jsou nesouměřitelní. Navzdory tomu, jaký význam svět přisuzuje vítězství „liberálních demokratů“, se Žirinovskij může srovnávat s Jelcinovou popularitou na Západě pouze svou nechutností. Jelcinova obliba - bez ohledu na to, zda má či nemá racionální opodstatnění - je dnes souměřitelná s popularitou Gorbačova, s gorbymánií, která sice Západu zaslepovala oči, ale ve svých důsledcích přinesla jisté pozitivní plody světu i Rusku.Žirinovskij jako by se v této situaci pokoušel o vlastní …