Pouť kolem temného slunce

Pouť kolem temného slunce

Premiér Mečiar utrpěl dvě porážky, ale zatím bez něj nelze vládnout

Krátce po sobě inkasoval premiér slovenské vlády, dosavadní téměř suverén zdejší politické scény, dva citelné údery. Nulu na kontě mocenských proher mu vymazal prezident Kováč, když nepodepsal nominaci jeho osobního důvěrníka Ivana Lexy na post ministra privatizace. Po necelých deseti dnech kapituloval Vladimír Mečiar i před parlamentem, který na třetí pokus podkopl židli jeho dalšímu chráněnci, ministru zdravotnictví Viliamu Soboňovi. To vše se událo bezprostředně poté, co premiér obratným politickým manévrováním zlomil odpor „protimečiarovského“ křídla v SNS do té míry, že už téměř ztracenou koalici doslova „vykopal z hrobu“.

Účty z prehistorie HZDS

Pravda, porážku o jeden jediný hlas v zápase o ministra Soboňu, celou zemí nenáviděného a permanentně kritizovaného, lze vnímat různými úhly pohledu. Je vůbec obdivuhodné, že ho Mečiar zvládal tak dlouho „podržet“. S tímto člověkem totiž už několik měsíců odmítala komunikovat celá zdravotnická obec a snad není experta v oboru, který by ho nepokládal za absolutně neschopného. Soboňovo odvolání se tedy jeví spíše splněním toho nejminimálnějšího programu, než „velikým úspěchem opozice“, jak se to všechny její složky snaží podsouvat. Pravda, politicky to jistým úspěchem je - ukázala se křehkost čerstvé koalice. Tady je nutno zmínit i nemalý paradox: Viliam Soboňa ztratil křeslo až jako ministr většinové…