Tajemství Jaroslava Foglara

Tajemství Jaroslava Foglara

Provokující autor

Spory o Foglara trvají desetiletí. Už v roce 1947 se objevila v časopise Štěpnice kritika, podle níž čepice Dlouhého Bidla zesměšňuje dělnickou třídu, neboť dělníci nosí podobné čepice. Velká diskuse o Foglarovi, v níž se probíraly i jiné aspekty než pokrývka hlavy záporné postavy, se odehrávala v letech 1964 - 1965. S normalizací přišlo dlouhé ticho. Oficiálně je zakončil článek V.Vackeho Svět pouze pro chlapce (Kmen 1988, č.40). Svobodná diskuse o Foglarovi ale začala až po listopadu 1989, především na stránkách časopisu o dětské literatuře Zlatý máj. Prvním větším příspěvkem byla studie Jana Lopatky Sláva a úskalí amatérismu (poprvé zveřejněna v samizdatovém Kritickém sborníku v r.1982). Lopatka zdůrazňuje: Foglarův literární svět je světem starosti, vážnosti, cti, nebezpečí, satisfakce; tato konstrukce je budována jako analogie světa dospělých. Foglar děti nepodceňuje: „malý či mladý není nedokonalým velkým či starým, ale sám větším či menším suverénem tohoto světa“, píše Lopatka. I žánr je „dospělý“: podle Lopatky jsou Foglarovy texty tím, pro co literární teoretik V.Šklovskij našel termín novela s tajemstvím. Foglar „pro své konzumenty mimoděk vytváří iluzi universa obdobného dospělému“. Lopatka si, podobně jako Hybler, všímá „textu v textu“. Rychlé šípy se svým nadšeneckým podnikáním a rozvržením sil (šéf-Mirek, alter ego-Jarka, nadějný adept-Jindra a "dva nezbytní bambulové, kteří přese vše udělají dost…