Premonstráti v Údolí štěstí
Tak v tomhle se roztahují dohromady asi tři mniši. Lidi tady je proto nenávidí. Muž v montérkách rozčileně ukazuje na průčelí kláštera premonstrátů v Želivě. Řeholnci se do obce vrátili v roce 1990 - po čtyřiceti letech. Na základě zákona o úpravě některých majetkových vztahů řeholních rádů a kongregací bylo zdejším premonstrátům vráceno osm klášterních budov s několika hektary zahrad a pastvin. Obrovský klášterní komplex ale po příchodu mnichů muselo opustit psychiatrické oddělení pro 350 chronicky nemocných. O práci tak přišla asi stovka zaměstnanců, většinou místních lidí. To jim nikdo nezapomene, říká vesničan. Asi si myslí, že tady budou zase páni, ale na to jim všichni kašlem.
To nám dlužil čert
Vedle obecního úřadu se tvoří dlouhá fronta, do Želivu právě přijela čistička peří. Na konci trpělivě čakajícího zástupu stojí vysoká blondýna, jedna z bývalých zaměstnankyň ústavu. Teď je bez práce. Kvůli premonstrátům tak prý přišla o třítisícový plat a místo něj bere podporu čtrnáct stovek. „Mám dvě děti a zažíváme velké problémy,“ říká, „vždyť jenom za nájem platíme 1300 korun. Nevím, co bude dál, ale jedno vím jistě. Přestali jsme chodit do kostela. Duchovní by měli být skromní, a ne mamonit majetek a vyhánět chudáky. Navíc tady chodí opilí v rozdrbaných džínsech a zpívají sprosté písničky. Ve vesnici se říká, že za nimi do kláštera chodí i děvky.“ Její sousedka, podsaditá žena v šátku, míní, že jim "byl mnichy čert…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu