Nekonečný Balkán

Nekonečný Balkán

Otupující účinky válečného zpravodajství

Před několika měsíci viděli televizní diváci na celém světě záběry masakru v jedné sarajevské ulici, kde dva granáty roztrhaly několik desítek lidí stojících v řadě na chleba. O několik týdnů později mohli shlédnout na kost vyhublé postavy, mlčky stojící za ostnatým drátem. I my jsme viděli děti bez nohou, mrtvoly bez hlav i uslzený pohled dvanáctileté znásilněné dívky, která se mezi vyprávěním o tom, co se jí stalo, dívá do kamery. Jenom smrad rozkládajících se mrtvol či smrad sklepů, ve kterých se bez vody a elektriky už rok schovávají lidé, jsme nemohli ucítit.

Poptávka po smrti

Jednou ze základních premis moderního novinářství je princip dokumentovanosti. Chceme-li, aby se něco stalo problémem, musí to být obvykle podložené nejen slovní zprávou, ale i fotografií či živým obrazem. A válka je něco takového, co nemůže problémem nebýt.Novináři, kteří mají dokumentování a zpravování problémů na starosti, se proto válkou rádi zabývají. Ve společnostech, kde je smrt vysunuta do nemocničních pokojů a na lůžka domovů pro důchodce, kde smrt pozbývá na opravdovosti, je těžké natočit či sepsat opravdový příběh. A právě smrt dělá z tématu příběh, a právě takové příběhy lidé chtějí číst. Není tedy divu, že se mnoho novinářů, ozbrojených kamerami a předem vypracovanými scénáři, stále znovu vydávalo a vydává na nebezpečnou cestu do Sarajeva či ostatních míst smrti. Materiály, které tam natočí…