Pocta Ladislavu Klímovi (22.8.1878 - 19.4.1928)

Pocta Ladislavu Klímovi (22.8.1878 - 19.4.1928)

Tvrdím, že člověk může, třeba ne absolutně v každém smyslu, přece jen v jednom smyslu stále, věčně vítězit, - a sice především lhostejností ke všemu, - a dále vůbec vznešeným filozofickým nazíráním: - vštípenou, stále přítomnou myšlenkou, - hlavně při každém nezdaru: - vždyť je to naprosto jedno, skoncuju-li tuto bídnou věc - jako všecko - tak, jak právě chci, - tohle vše nic neznamená, - stojím božsky nade vší tou havětí, vnějších i vnitřních stínečků; - a ať se stane cokoliv, nic mně nemůže ve věčnosti škodit, vše mně v ní jen prospívá, - jako zlaté jen kapky padá mně vše do klína, co se jen přihodí…Ladislav Klíma, Filosofické listy

Hra zjevuje skutečnost

Oslava, slavnost, sláva a svátek jsou významnými výchozími zkušenostmi pro konfrontaci s Klímovým myšlením.Pravá slavnost, jako účast na božském, je především hrou, tedy hudbou, tancem, zápolením, divadlem, dováděním nebo mumrajem… nejlépe vším zároveň. K slavnosti náležejí hojnost a plýtvání. Plýtvání statky, energií, časem, fantazií. Ke slavnostem a hrám patří hostiny, opojení, dary, oběti. Vždyť předpoklad a naladění každé hry je plnost a darmost, přebytek bytí a bujnost života. Hra zjevuje a ztělesňuje svobodu tím, že uděluje smysl a význam bez ohledu na to, „jak se to ve skutečnosti má“: ve hře se věci a lidé stávají tím, co představují, a osvobozují se tak od fatality svého určení. Hra znevažuje všechnu vážnost a převrací všechny hodnoty…