Pochod na Bílý dům
Uplynulý víkend se pro Moskvu, pro celé Rusko, pro Jelcina i pro všechny Rusy stal významnou zkouškou. O pochodu na Bílý dům se hovořilo již dlouho, nebylo však jisté, kdo se ho zúčastní.
Uplynulý víkend se pro Moskvu, pro celé Rusko, pro Jelcina i pro všechny Rusy stal významnou zkouškou. O pochodu na Bílý dům se hovořilo již dlouho, nebylo však jisté, kdo se ho zúčastní. Je zřejmé, že sami neobolševici, ortodoxní leninisté a stalinisté všech odstínů by sotva dokázali přivolat desítky tisíc lidí. Vedle nich se tedy zřejmě k účasti připravili i nacionalisté a „patriotické“ síly, jež jako osobní potupu nesou skutečnost, že po sedmdesát let halasně vytrubovaný krvavý mýtus o síle sovětského impéria, o spokojenosti jeho obyvatel, byl konečně jako zjevná lež odvržen.
Jelcin v osidlech
V lednu 1986 oslovil Michail Gorbačov Západ a s nemalou pompou vytyčil patnáctiletý plán likvidace jaderných zbraní do roku 2000. S nemenší pompou zazněla slova „jaderné zbraně musejí být likvidovány“ i z Jelcinových úst v lednu 92. Osud obou státníků je v jistém smyslu podobný jako vejce vejci. Gorbačov byl po dlouhou dobu miláčkem Západu a jeho charisma tu působilo na prsoté občany i na státníky. Naproti tomu doma byl neoblíben, ba co více - leckdy přímo nenáviděn. I dnes ho odsuzují především ti, kdo byli jetě před několikalety spokojeni dokonce s ponuře komickou vládou Leonida Iljiče Brežněva.
Jelcinova popularita na domácí scéně byla ještě před několika měsíci obrovská. Do úřadu ruského prezidenta byl zvolen nejen přes odpor samotného Gorbačova a partokratických struktur, ale i navzdory prokazatelným…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu