Mír za mír, nebo za území
Není člověka v Izraeli, který by si nepřál mír. Za 44 let existence Státu Izrael zahynulo na frontách, v důsledku válečných událostí či teroristických akcí skoro 20 tisíc lidí, není téměř rodiny, která neztratila někoho ze svých drahých.
Není člověka v Izraeli, který by si nepřál mír. Za 44 let existence Státu Izrael zahynulo na frontách, v důsledku válečných událostí či teroristických akcí skoro 20 tisíc lidí, není téměř rodiny, která neztratila někoho ze svých drahých. Skoro stejná shoda jako o potřebě míru však panuje i ohledně nutnosti obhájit existenci státu, jehož vznik byl přímým důsledkem miliónů obětí holocaustu a jehož raison d'étre je poskytnout útočiště pronásledovaným Židům ve světě.
Každé řešení je rizikové
Otázka tedy není, zda si Izrael přeje či nepřeje mír, nýbrž jak dospět k míru, aniž by byla ohrožena existence Státu Izrael. Několik početně bezvýznamných skupin si myslí, že ji neohrožuje ani pokračování válečného stavu („Hospodin nad námi drží ochrannou ruku“), ani případné porušení mírové dohody („Palestinci chtějí jenom vlastní stát, nechovají nepřátelství vůči Izraeli“). Všichni ostatní jsou si vědomi, že každé reálné řešení je rizikové. Neshody jsou v otázce, kdy je riziko větší: zůstane-li zachován dnešní stav, nebo uzavře-li Izrael mírovou dohodu se svými sousedy. Toto dilema se může vyjádřit i jinak: je lepší čekat, až Arabové budou ochotni přistoupit na zásadu „mír za mír“ a ponechat Izraeli území nabytá ve válce roku 1967, anebo přijmout princip „území za mír“.
Oba izraelské tábory mají na arabské straně své protějšky. Také mezi Araby jsou zastánci zásady „mír za mír“, i když s opačným znaménkem: ať Izrael nejdřív vyklidí obsazená území,…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu