Panič kontra Miloševič

Panič kontra Miloševič

Za kulisami srbského vření

Srbská politika vytváří dojem, že se ocitá na rozcestí: buď dvojice Panič - Čosič a liberální, válce nepřející budoucnost, anebo sebevražedná, ale „hrdá a Srby sjednocující“ cesta, kterou zosobňuje srbský prezident Miloševič. Po Paničově ženevském bratříčkování s Franjem Tudjmanem a obsazení bělehradské budovy jugoslávské svazové policie srbskými policejními jednotkami, dovezenými z okupovaných chorvatských „Krajin“, lze situaci v Bělehradě označit za zralou na puč.„Udělám-li jeden chybný krok, jsem mrtev,“ prohlašuje jugoslávský prezident Dobrica Čosič a vzápětí požaduje ukončit etnické čistky, propustit všechny zajatce, rozpustit srbské polovojenské milice a také odsoudit ty, kteří mají na svědomí válečné zločiny. Takových lidí je podle zprávy skupiny Helsinki Watch ze srpna 1992 devět: generálové Adžič a Života Panič (bývalý a nynější náčelník srbského generálního štábu), dále sám Miloševič, předák bosenských Srbů Karadžič spolu se svým vrchním generálem Mladičem a ještě čtyři vůdci srbských milicí. Dobrica Čosič se proto při vyslovování těchto svých požadavků v srbském parlamentu neopomene zpod brýlí vyčítavě podívat směrem, ve kterém v první řadě sedí Miloševič se svými věrnými. Ten naopak varuje před zradou a opakuje své rozhodnutí neodstoupit.

„Holubi“ a „jestřábi“

Toto soupeření bylo od počátku, tedy od letošního léta, kdy se po vyhlášení nové Jugoslávie objevil na srbské scéně…