Třídní boj v kytkách

Třídní boj v kytkách

"Byl v kriminále i za nás," říká muž, který přijal M.Štěpána zpět do Komunistické strany

"Jestliže mi navrhují, abych si založil svou stranu, tak to zásadně odmítám. Já si novou stranu zakládat nemusím. Já jsem ve své straně." Tak minulý týden komentoval novopečený člen KSČM Miroslav Štěpán spor, který se mezi komunisty rozhořel po zprávě o jeho politickém zmrtvýchvstání. A zdá se, že má pravdu. Přestože přijetí bývalého člena politbyra a šéfa pražské organizace KSČ narazilo na odpor celého ústředního výboru, nemůže Jiří Svoboda ani další vůdcové dnešní "obrozené strany" prakticky nic dělat. M.Štěpána vzala na milost nejnižší organizační jednotka KSČM - tzv. základní článek. Ke svému rozhodnutí měla podle současných stanov plné právo a nikdo ho nemůže změnit, jen ona sama.V oficiálním stanovisku ÚV KSČM stojí: "Miroslava Štěpána nepovažujeme za člena KSČM." V dané situaci je to ovšem pouze soukromý názor podepsaných autorů. Bez ohledu na jakkoli rozhodné "nepovažování" totiž M.Štěpán členem komunistické strany je.

Přijali jsme dobrého komunistu
Základní článek č.124, který M.Štěpána přijal, nemá žádnou adresu. Členové se prý scházejí "různě", nejčastěji v budově obvodního výboru KSČM pro Prahu 2. Předseda článku Ladislav Daněk bydlí na Smíchově v Nádražní ulici, v domě nad řeznictvím.Na zazvonění otevírá dveře starší muž. "Co bych vám odpovídal? Vy že jste novináři, když za mnou lezete až do bytu?" křičí na celý dům, když padne jméno Štěpán. Pak se uklidňuje. Koneckonců, je členem strany od roku 1945 a nemá se za co stydět: "Využili jsme názorové plurality ve straně a přijali jsme dobrého komunistu," říká. Proces se Štěpánem byl podle něj politickým procesem a bývalý městský tajemník se stal první politickou obětí kontrarevoluce. "Šel do kriminálu i za nás, zachoval si čistý štít. Reakci se z něj podařilo udělat symbol zla."Protože stále stojíme na chodbě, zve nás L.Daněk k prohlídce bytu. Přes tmavou kuchyň jdeme do jeho pracovny. V prostorné místnosti stojí busty ideologů komunismu, knihovna je plná objemných svazků jejich děl. "Podívejte se kolem," říká pan předseda a hrdě se rozhlíží po výzdobě. "Patřím ke křídlu, které nezradilo ideály marxismu-leninismu. Nikdy jsem z toho nic neměl, bydlím ve čtyřce a hajzl mám na chodbě. A soudruh Štěpán pro mě tyto ideály představuje. Cítil jsem proto morální a politickou povinnost přijmout ho opět do naší strany."

Byla to jen otázka času
Přihláška M.Štěpána byla evidována u obvodního výboru KSČM pro Prahu 2, kam organizace č.124 patří. OV sídlí nedaleko náměstí I.P.Pavlova, v Sokolské ulici čp.46. Schody pokryté kusy opadané omítky vedou do prvního patra k červeným dveřím. V šeru chodby zasvitne bílý obtisk s obrázkem třešní. Jsme na místě. V matně osvětlené místnosti sedí předseda OV Michal Drobílek, zahalený oblaky cigaretového kouře.Podle něj je celý problém kolem Miroslava Štěpána dán organizačním řádem. "Dřív přijímání členů potvrzoval nejvyšší orgán strany, teď je ale demokracie. Základním článkům nemá do přijímání členů nikdo co mluvit. Když vyšel Štěpán z kriminálu, netajil se tím, že chce nazpátek. Byla jen otázka času, kdy a kdo ho za člena přijme.Na zasedání ÚV jsme byli kritizováni, že jsme neudělali nic, aby se případu předešlo. My jsme ale postupovali otevřeně a legálně. Členství M.Štěpána považujeme za nevhodné, nemáme ale právo nic nařídit. Ta doba je pryč. I když takhle může vstoupit do strany kde kdo."

Poslední zbytky totáče
Michal Drobílek líčí vnitropolitickou situaci ve straně. "V KSČM je vysoká pluralita názorů, Štěpán stojí někde uprostřed. Nezavinil přeci čtyřicetiletou devastaci, jak se tvrdí - v ÚV byl jen čtrnáct měsíců. Takový Jakeš se tomu jen chechtá."Podle předsedy Drobílka ve straně zůstali jen ti, kteří nic z členství neměli. Právě oni se prý po listopadu stali terčem útoků a osočování."Když jsme se zbavili darebáků, zapojili jsme se do budování demokratického státu. Členskou základnu jsme už naučili novým přístupům. Již nepoužívají staré metody, neuplatňují vedoucí úlohu strany." Ve straně je ale osmdesát procent důchodců. "Po listopadu na ně ta hrůza dolehla a doslova k nám chodili brečet. Kolikrát jsem si říkal, že jsme jako faráři. Místo politické práce poskytujeme lidem útěchu. Jako třeba, když došlo k rozpadu SSSR. V tu ránu jsme tady měli procesí babiček a dědečků."Předseda OV KSČM soudí, že by měla strana zůstat komunistickou i když se "proletářský internacionalismus ztratil v nedohlednu a třídní boj je v kytkách". Zůstal ve straně, protože je věrný vybudování socialistické společnosti na základech, tak, jak je stanovil Marx a Engels."Stejně k tomu jednou dojde," říká a vyprovází nás k východu. Nad plechovými skříněmi vedle dveří visí portrét Lenina. V přihrádkách stojí vázy s primitivní kresbou Kremlu a nápisy v azbuce. Za nimi jsou vyrovnány spisy Marxe a Engelse. Předseda se omlouvá: "Poslední zbytky totáče. Je mi to líto vyhodit."SpiknutíZ veliké fotografie u stropu se šikmo dolů dívají na plastickou mapu ČSFR oči Karla Marxe. Za podlouhlým stolem je pak v knihovně vidět řada jeho spisů a také korespondence V.I.Lenina. Jsme v pracovně poslance Federálního shromáždění, člena ÚV KSČM, Miroslava Ransdorfa. "Stanovy naší strany jsou patrně nejdemokratičtější ze všech politických stran v Československu," tvrdí na uvítanou M.Ransdorf. "Jako jediní nemáme institut vyloučení a nejdůležitější rozhodnutí se přijímají tím nejdemokratičtějším způsobem - referendem." Pro název strany se tak vyslovilo 75% a pro zachování komunistické identity KSČM 83% členů strany. Za případem Štěpán však M.Ransdorf vidí spiknutí."Je velice nápadné, že M.Štěpán, který nyní tak touží po KSČM a demonstruje svou lásku k ní, ve volbách v roce 1990 nevolil naši stranu, ale OF. Teď zase přichází na politickou scénu v době, kdy KSČM představuje nejvlivnější politickou sílu v ČR, která oponuje rozdělení státu. Nepochybně jsou tu lidé, kteří by rádi viděli, aby se nejvlivnější opoziční strana zabývala výlučně sama sebou."Tomu prý celá causa Štěpán slouží a hodí se především vládním silám. "V ODS se profiluje křídlo, které nabízí ideologii konfrontace. Oživuje např. mýtus debolševizace. Nechci perzonifikovat, ale Jan Ruml vyslovil v pořadu Co týden dal názory, při kterých mi běhal mráz po zádech. Zpochybnil totiž legalitu naší strany vzešlou ze svobodných voleb. Někteří mají naději, že Štěpán je oním faktorem, který povede k dezintegraci KSČM. Takovou rezonanci ale v členské základně nemá. Jedině snad ve fundamentalistických kruzích, kde povede nějakou sektu."