ledá se jméno pro nový stát
Problémy české zahraniční politiky
Zahraniční politika se od vnitřní liší především tím, že vyžaduje mnohem větší konsensus. Zahraniční politika je politikou státní a je obtížné a pro stát i nebezpečné měnit ji po každých volbách.Česká společnost stojí před otázkou, jak dosáhnout nutného konsensu v zemi, kde změna vlády může znamenat změnu režimu, kde vzniká nový státní útvar, o kterém se bývalý prezident vyjádřil v tom smyslu, že vzniká z cizí vůle, a kde zahraniční diplomaté upozorňují své domácí protějšky: Proboha, už si ten svůj stát konečně aspoň pojmenujte!
Malý národ
Polemiky o vzájemném vlivu zahraniční a vnitřní politiky patří k radostem intelektuálů. Vyplývá to z faktu, že tato otázka není řešitelná, ale musí být vždy znovu nastolovaná jako problémová a problematická. Zjednodušeně řečeno je vnitřní politika výrazem našeho vztahu k sobě samým a zahraniční politika vyjadřuje náš vztah k okolnímu i vzdálenému světu. Jeden z omylů současného českého politického myšlení spočívá ve snaze tvořit pro potřeby zahraniční politiky historické modely. V tomto pojetí se národ chápe jako kolektivní archetyp a historie není tokem událostí v čase, nýbrž množinou nečasových modelů, které nabízejí řešení přítomné situace. Jak řekl Sebastian Haffner, historie není odnoží vědy, ale literatury. Historizující model nutně popírá jedinečnost moderní doby a tím i jedinečnost dnešní situace; pokud však chceme řešit problém tady…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu