Rozmotávání uzlů

Rozmotávání uzlů

Rusko hledá své místo ve světě

Na proces vzdalování od Ruska, který v rámci Společenství nezávislých států i uvnitř samotné Ruské federace zahájily národy bývalého SSSR, může ruská zahraniční politika reagovat v hranicích dvou krajních řešení. Buď se zcela vzdát jakéhokoli vměšování a vydat napospas osudu zhruba 25 miliónů Rusů, kteří tvoří na území bývalého SSSR svéráznou diasporu, nebo naopak zasahovat a dočkat se obvinění z imperiálního přístupu. Toto rozhodování často předurčují samotní partneři tím, že v Rusku nadále vidí „svazového četníka“, který usiluje o násilné udržení pochybené integrity.

Po vzoru Monroeovy doktríny

Léta perestrojky kromě dílčích úprav vztahů s Kubou, Irákem, KLDR a Libyí velké změny v moskevské diplomacii nepřinesla, a tak až ruský ministr zahraničí Andrej Kozyrev přišel s realističtějším pohledem na vlastní místo Ruska ve světě. „Ano, podědili jsme špatné hranice, rozhodovalo o nich politbyro, Chruščov,“ prohlásil v jednom ze svých četných interview. "Co z toho však plyne? Máme se dnes pustit do lítého boje a urvat kousky zpátky? A komu? Ukrajině? Kazachstánu? Já dávám přednost rozmotávání uzlů. Tím spíše, že etnicky či historicky opodstatněné hranice neexistují nikde na světě."Andreji Kozyrevovi přinesl tento postoj mnoho vlivných nepřátel. Je to však zřejmě jediná cesta, která může vést k civilizovanému řešení sporů Ruska s dalšími nástupnickými státy SSSR. Vždyť podle doporučení předsedy…