Říkejte mi comandante

Říkejte mi comandante

Nicaragua po dvou letech demokracie

Před dvěma lety složila Violeta Chamorrová přísahu a stala se prezidentkou Nicaraguy. Ceremoniál, kterému přihlížely tisíce lidí, se odehrál na baseballovém stadiónu. Neobešlo se to bez potyček: přívrženci Sandinovské fronty národního osvobození (FSLN) házeli shnilá rajčata a igelitové pytlíky s vodou na automobil, ve kterém doňa Violeta přijela mezi tribuny. Po jedenácti letech u moci prohráli volby. Ale tato změna vlády slibovala přinést zemi mír, uklidnění a možná dokonce - kdyby Bůh dal - i prosperitu.Letos jsem na tomtéž stadiónu uviděla znovu radující se dav. A tentokrát všeobecné nadšení nikdo nerušil: Boer Indios z Managuy totiž vyhrávali nad San Fernando Masaya ve finále nicaragujského mistrovství. Ale mimo stadión se nic veselého nedělo. Kdyby ve své inaugurační řeči doňa Violeta slíbila lidem churchillovské „krev, pot, dřinu a slzy“, dalo by se tvrdit, že dodržela slovo. Většina obyvatelstva Nicaraguy to ovšem vidí jinak a převládajícím pocitem v zemi je dnes rozčarování.

„Nechali se koupit Chamorrovou“

Skutečně se zdá lhostejné, koho člověk volil před dvěma lety. Na městské skládce odpadků ve čtvrti Acahualinca nad Managuou stojí u pohozených vnitřností krávy dva muži. Vybírají ze zbytků kousky loje, které potom roztopí na vosk. Politicky stojí každý na jiném břehu, ale bída a zklamání z nich udělaly partnery. Rufino Ortiz Hernandez, čtyřicetiletý rolník, volil…