Tři týdny do voleb

Tři týdny do voleb

Federalisty čeká politický obchod se SDĽ

Bez ohledu na volební kampaň se už v ústraní vysokých politických kuloárů začínají spřádat pavučiny povolebních strategií. Jestliže totiž volby dopadnou alespoň přibližně tak, jak naznačují sociologická data - a před dvěma lety tomu tak bylo - bude nesmírně těžké ustavit orgány výkonné moci. Bez nich ovšem nemůže žádný stát existovat.

Ústavní krize

Zatím se zdá, že s republikovými vládami nebude větší problém. V Čechách můžeme očekávat pravicovou koalici (ODS-KDS, ODA, lidovci a případně Občanské hnutí), na Slovensku pak zřejmě vznikne národně orientovaný kabinet levice (HZDS, SNS, SDĽ, Klepáčovo SKDH a slovenští sociální demokraté). Mnohem horší to bude s vládou federální. Vše nasvědčuje tomu, že pravice i levice budou dostatečně silné, aby se ve Federálním shromáždění dokázaly účinně blokovat. Znamená to, že oba bloky budou příliš slabé na to, aby samostatně vytvořily federální kabinet, ale dostatečně silné, aby z opozice ochromily jednání parlamentu. V takovém případě dojde buď k rozpadu Československa, nebo pokusu vytvořit pravo-levou koalici.Poslanci obou sněmoven se poprvé sejdou 25.června. Následující den začne plenární zasedání, které zvolí předsedu a místopředsedy FS, a dosavadní federální vláda podá demisi (do schválení nového kabinetu bude ovšem dál úřadovat). Podle teoretického scénáře, připraveného současným předsednictvem parlamentu, má prezident ještě týž den poslancům představit novou federální vládu a její premiér by měl přednést programové prohlášení. Podle předpokladů by po schválení vlády měl být zvolen nový prezident; scénář na to počítá s datem 3.června. Že se tak skutečně stane ale nečekají ani optimisté.

Zablokovaný parlament

Z platného torza komunistické ústavy vyplývá, že hlava státu musí být zvolena do tří měsíců od data voleb. V našem případě je tedy posledním termínem 5.říjen 1992. Nebude-li do té doby zvolen prezident a sestavena nová vláda, bude sice úřadovat starý kabinet, ale nikdo nebude moci jmenovat nový. Co se bude dít v takovém případě, ústava neřeší. Není to ale až tak těžké odhadnout.Federální shromáždění bude zablokováno, tj. přestane být akceschopné. Mimo jiné to znamená, že nemůže vyhlásit referendum - jediný ústavní způsob rozpadu státu. Zbývají tedy už jen neústavní kroky: např. Slovenská národní rada vyhlásí svrchovanost a přijme slovenskou ústavu a zvolí bratislavského prezidenta. V takovém případě bude záležet na tom, zda národní rady najdou rozumný způsob postupného oddělování obou republik, nebo zda se vydáme „jugoslávskou“ cestou.Tomuto „černému“ scénáři se ovšem budou federální síly snažit zabránit. Jediné, co jim zbývá, je pokusit se složit pravo-levou koalici.

Koaliční jednání

Jen těžko si lze představit, že by Václav Havel pověřil vytvořením nového kabinetu třeba Valtra Komárka nebo Vladimíra Mečiara. První, kdo se pokusí o sestavení federální vlády, bude tedy zřejmě pravice.Politická jednání samozřejmě začnou hned po vystřízlivění z výsledků voleb. Názorově blízké parlamentní strany se nejprve sdruží do politických táborů a rozhodnou o další strategii. Nepůjde o víc ani o míň, než o to, sehnat dostatek hlasů pro vznik parlamentní většiny, která by utvořila vládu a zvolila prezidenta.Předmětem hlavních jednání budou hlasy v slovenské části Sněmovny národů, kde musí strana dezignovaného premiéra najít dostatečně silného koaličního partnera. Hlasy KDH ani ODÚ totiž zřejmě nebudou k získání většiny stačit.Pokud ze hry vyřadíme otevřeně separatistické strany (SNS, SKDH), zůstávají jen dvě dostatečně silné politické formace: Mečiarovo HZDS a Strana demokratické ľavice Petera Weisse.

Rozhodne SDĽ

I když nelze úplně vyloučit dohodu s V.Mečiarem, je málo pravděpodobná. Ekonomickou a státoprávní část programu HZDS (viz Respekt č.19) nemohou pravicové strany přijmout, ale hnutí se bez následků nemůže svého extrémního programu vzdát. Paradoxně tedy zbývá SDĽ. Ta se už delší čas snaží zbavit „komunistické nálepky“. Přizpůsobila tomu i svůj volební program. V státoprávních otázkách se blíží vizím KDH (svrchované Slovensko v rámci společného státu), včetně konceptu smlouvy dvou republik. Ekonomická část program SDĽ neobsahuje - na rozdíl od programu HZDS - ostré útoky na reformu; Weissova strana požaduje jen mírné korekce v rámci „slovenských specifik“.Pokud tedy dojde k jednání o pravo-levé koalici, bude pravděpodobně SDĽ pověstným jazýčkem na vahách. A její předseda to velmi dobře ví.Ukázalo to i nedávné hlasování o svrchovanosti ve slovenském parlamentu. Poslanci Weissovy strany nejprve odhlasovali, že deklaraci musí přijmout dvoutřetinová většina (tím de facto zajistili její neprůchodnost) a vzápětí v klidu hlasovali pro její přijetí. Závěr je jednoduchý: SDĽ si prozatím nechce zavřít cestu ani k jednomu politickému táboru. Takovouto hru ale může hrát pouze do 25.června.

Vysoká cena za kompromis

O hlasy SDĽ se bude samozřejmě ucházet i Mečiarovo HZDS, které je potřebuje nejen na opravdu účinnou blokádu Federálního shromáždění, ale i pro přijetí slovenské ústavy a vyhlášení svrchovanosti. Peter Weiss si tedy bude moci vybírat a diktovat podmínky.Otázka, která dnes trápí nejednoho politika, proto zní: co bude SDĽ za svoji případnou podporu federace chtít? Bude to hodně nebo málo? Spokojí se s jedním či dvěma ministerstvy a několika parlamentními funkcemi, nebo bude požadovat rozhodující mocenské posty? Co ze svých cílů, ve jménu zachování společného státu, může pravice ještě obětovat?Pokud se nakonec pravice pro pravo-levou koalici rozhodne a skutečně sestaví federální kabinet, zaplatí za to vysokou cenu: znechucení a rozčarování svých voličů. Navíc takto postavený kabinet bude fakticky vydán na milost a nemilost SDĽ. Pokud totiž koalici opustí, bude to znamenat okamžitý pád vlády. Zapomenout nesmíme ani na fakt, že slovenská vláda bude téměř stoprocentně v rukou nacionalistické levice. Je iluze domnívat se, že za takového rozložení sil - pravicová vláda v Čechách, levicová na Slovensku a pravo-levá federální koalice - půjde vyřešit otázka státoprávního uspořádání nebo pokračovat v radikální ekonomické reformě.