Profesionálové
Po českých zemích se dnes hořekuje nad údajným úpadkem kultury. Není prý dobrých autorů, divadla nevědí, co hrát, zavedení spisovatelé nevědí, co psát, lidé nekupují knihy.
Po českých zemích se dnes hořekuje nad údajným úpadkem kultury. Není prý dobrých autorů, divadla nevědí, co hrát, zavedení spisovatelé nevědí, co psát, lidé nekupují knihy. Umění je prý vytlačováno komercí, lehkými žánry a dokonce i škváry.
Omyl. Co se děje, není kulturní úpadek, nýbrž počátek odchodu umělé kultury a vzniku kultury přirozené. Odchodu kultury průměrné a poloprofesionální a brzkého vzniku nadprůměrných a profesionálně zdatných autorů, kteří budou schopni vypořádat se s takzvanou komercializací tak, jak se s ní bez ustání vypořádávají jejich kolegové na Západě.
Příliš mnoho spisovatelů
Končí tři generace trvající éra, v níž se spisovatelem mohl stát kdekterý průměrný pisálek, který nezlobil vrchnost. Stával se spisovatelem od své první vydané sbírky básní či povídek, měl příjmy a privilegia, o jakých se jeho západním kolegům nesnilo. A končí taky éra literatury disidentské, jejíž undergroundový úspěch se mnohdy stanovoval spíš mírou disidentství, než kvalitou psaní. A hlavně končí doba, v níž byl průměrný či podprůměrný spisovatel vážen víc než prvotřídní pekař, zámečník či pěstitel skotu. A hlavně končí doba, která uctívala umělecké profese bez ohledu na kvalitu. Nadchází éra, která bude ctít kvalitu bez ohledu na profesi a v níž úspěch konečně bude vzbuzovat úctu. Snad nám dojde, že skutečně nepotřebujeme tolik uměleckých spisovatelů, kolik jsme si jich dosud uměle piplali - nebo kolik jsme jich pronásledovali. Národ,…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu