Self-image a co s ní

To, jak o sobě člověk smýšlí - jakou má self-image - vytváří v jeho životě výsledky, které se jeho self-image podobají a které jej v ní utvrzují. Kdo se pokládá za smolaře, mívá často smůlu. Kdo se pokládá za bezmocnou oběť okolností, se jí dost často stává. Kdo se vidí jako úspěšný, mívá často úspěch.

Self-image je často tak hluboce pohřbená v podvědomí, že ji ani nevnímáme nebo se jí nezabýváme. Prostě si neuvědomujeme, jakou self-image máme. Přesněji řečeno si ji uvědomovat nechceme, je-li nám nepříjemná anebo se za ni stydíme. Ale právě z podvědomí nám vytváří své výsledky. Chceme-li tedy zjistit přesně, jakou self-image máme, můžeme si ji odvodit z výsledků svého života. Neboli „podle svých plodů se poznáš“.

Pánové, jsme na to sami

Každý jedinec má self-image individuální a kolektivní - jako jednotlivec a jako příslušník lidské skupiny, například národa. Každý národ si vytvořil národní mýtus nebo mytologii, která determinuje jeho vědomé i podvědomé chování.

Ale self-image, jak osobní, tak kolektivní, se dá změnit a s ní i výsledky osobního nebo kolektivního života. Úspěch politických, ideových, kulturních nebo průmyslových vůdců spočívá v tom, že dokáží utvářet nebo přetvářet self-image skupiny, kterou vedou.

Churchill dokázal přes noc změnit Británii z pohodlné letargie appeasementu a sobeckého nezájmu o osud evropského kontinentu v národ statečných, houževnatých a obětavých dříčů a bojovníků, kteří se směšně podřadnou…