Archivy

Archiválie jsou v prvé řadě historické prameny. Dnes, kdy se klade důraz především na hospodářské informace, mají právě ony co říci k ekologii, demografii, finanční politice. Jsou nezbytné pro realizaci zákonů o půdě, o privatizaci, o mimosoudní rehabilitaci, o restituci. Bez pomoci archivářů by tyto zákony byly pouhými dekoracemi pro stěny parlamentů. Soudní spisy z 50.let, materiály finančních a zemědělských odborů tehdejších ONV, rozhodnutí o odejmutí půdy, živností, domů a ostatního majetku, soupisy majetku před pozemkovými reformami, rozhodnutí o nucených pachtech, rozhodnutí o vyloučení profesorů a studentů z fakult a ostatních škol v několika vlnách represí - to občané, obce, soudy aj. většinou nenajdou nikde jinde než v archivech. Někdy konkrétní potřebný dokument neexistuje a archivář musí vědět, jak existenci původního majetku prokázat nepřímo z jiných, třeba starších zachovaných úředních nebo soudních spisů.

O čem vyprávějí archiválie

Po „Vítězném únoru“ se skoncovalo se zbytečným papírováním. Komunisté likvidovali všechno, čemu nerozuměli. Písemnou agendu ovládl nepořádek: až do poloviny 50.let se nevedly prakticky žádné evidenční knihy; záznamy o tom, zda a s jakým výsledkem se určitá věc projednávala, záležely často na náhodě; formálně a gramaticky chybné administrativní výkony se staly denní praxí; úlohy jednotlivých odborů a oddělení národních výborů se překrývaly, protože rozhodoval, kdo měl právě čas a hlavně moc. Dokument, který…