Sovětská vojska

Okupace Československa ještě neskončila: poslední sovětský voják má opustit tento stát 30.6.1991. Pro Sovětský svaz mělo naše území ze strategického hlediska velký význam. Tvořilo, podobně jako ostatní středoevropské země, nárazový prostor před jeho hranicemi. Pokud se jakýmkoliv způsobem přičleníme k NATO, SSSR tuto výhodu ztratí. To, co někteří sovětští politici chápou jako vznik „Evropského domu“, považují jiní za ztrátu mocenského vlivu. Pokud bude narůstat militarizace sovětské politiky, vznikne obrovské nebezpečí, že se generálové Rudé armády pokusí opět získat ztracená území.V Československu zůstává v současnosti asi 17.000 sovětských vojáků. Až na jeden tankový pluk nejsou mezi nimi žádné bojové jednotky. Podstatné však je, že nedaleko od Prahy, v Milovicích, zůstala hlavní síla (asi 10.000 mužů) včetně velení Střední skupiny vojsk u nás. Zřejmě i s rozvědným a kontrarozvědným zajištěním. Pokud by došlo k tomu, co se dnes zdá jako nepravděpodobné - tedy k pokusu o návrat sovětské armády do Československa, ať již pomocí vzdušného výsadku, nebo pozemních jednotek - je tu stále velící centrum, které by celou akci nesmírně zefektivnilo. Proto je datum definitivního odchodu a hladký průběh odsunu tak důležitý.

Je pravda, že zatím vše probíhá podle dohodnutého scénáře. Československo dokonce v první polovině ledna navštívila skupina poslanců Nejvyššího sovětu a zástupci některých svazových republik. Objížděli zbylé jednotky, aby průběh odsunu zkontrolovali. Ze zemí, ve kterých byly umístěny sovětské jednotky, jsme na tom s odsunem zatím nejlépe. V Polsku, kde je zhruba 50.000 sovětských vojáků, uvízlo jednání na mrtvém bodě. Z toho důvodu Poláci nepovolili průjezd jednotkám odsunovaným ze SRN. V Maďarsku se dohoda zadrhla na neshodách o majetkovém vyrovnání. U nás existuje podobný problém. Nárokujeme 4–6 miliard korun, sověti jsou ochotni jít maximálně na jeden a půl miliardy, ale jednat se bude až po odchodu sovětských vojsk. Německo oficiálně požádalo naši vládu o dovolení průjezdu pro jednotky odsunované z jejich území. Nebudeme o tom jednat dříve, než odejdou sovětské jednotky, také proto, abychom nenarušili snahu Poláků o rychlé vyřešení odsunu sovětských vojsk z jejich území.

I když je kontingent sovětské armády v Československu velmi omezený, jeho přítomnost je stále znát. Jsou známy případy sovětských zběhů, umístěných v uprchlických táborech, které si přijeli vyzvednout jejich nadřízení za pomoci speciální jednotky, jež tábor obklíčila. Chovali se tak, jako by nebyli na území cizího státu. Exploze tanku v Bohosudově je další ukázkou nebezpečí, které pobyt sovětských vojsk u nás přináší. Vyhazování munice do popelnic se proti prodeji zbraní a munice za směšně nízkou cenu zdá být již maličkostí.

Jak probíhá kontrola odsunu a jaký mají názor na přítomnost sovětské armády z hlediska současné situace v Sovětském svazu, jsme se zeptali poslanců ze smíšené parlamentní komise pro odsun sovětských vojsk.

Není vyloučeno, že do června (datum odchodu sovětských vojáků) dojde k militarizaci sovětské politiky.Jsou připravena nějaká opatření?

Miroslav Sychra: Naši vojáci tvrdí, že nás zbytky sovětských vojsk už nemohou ohrozit. Kontingent je na to příliš roztříštěný. Stěhuje se třeba část brigády, týl nebo bojová jednotka. Jeho bojeschopnost je tím narušena. Problém je ve velmi výhodném strategickém umístění velení Střední skupiny vojsk v Milovicích. Doufejme, že prostor bude předán v dohodnutém termínu. Z Milovic neodešel dosud ani jediný voják.

Ovšem nebezpečí bych v tom neviděl. Z vojenského hlediska by ani případným pozastavením odsunu nic nezískali, spíš by si politicky uškodili. Ovšem je třeba se ptát, jaká je pravděpodobnost militarizace jejich politiky a nakolik má Gorbačov situaci v rukou. Jeden z dohadů říká, že je v podstatě odstaven, a další, že současný stav je součástí nějakého ďábelského plánu, jak nahradit staré generály novými.

Jak se na odsun dívá sovětská strana? Nebrání se mu?

Ing.Miloslav Soldát: Jak kdo. Třeba generál Vorobjev, poslanec Nejvyššího sovětu, se svou osobní prestiží za odchod jednotek zaručil. Skvěle spolupracoval s naší armádou. Hodnotu objektů, které nám předávají, precizoval tak, že byly vyčísleny do posledního hřebíku. To mu také v Sovětském svazu podkopalo pozici, byl z hlediska jiných vojenských činitelů až příliš vstřícný. Když později přijel admirál Grišin jednat o náhradách škod, předložili jsme mu materiál připravený generálem Vorobjevem. Nenašel proti němu žádné argumenty. Přesto na něj nebral ohled a předkládal takové návrhy, na které jsme nemohli přistoupit. Sověti odmítli jednat o škodách na komunikacích, veřejných budovách či o ztrátách na lidských životech způsobených mezi 21.srpnem až 16.říjnem roku 1968.

Dobře s námi spolupracuje i vojenská organizace Sojuz, která má zastoupení i v parlamentu a stará o sociální podmínky v sovětské armádě. V září nebo říjnu proti odsunu protestovali, protože nemají jednotky kam umístit: nejsou byty. Dnes nám ale vychází vstříc.

A co jiná skupina, která je také zastoupena v parlamentu, „jestřábi“?

M.Sychra: Ti si dělají svými militantními vystoupeními zvláštní popularitu. Říkají, že odsun vojsk ze střední Evropy je nepřípustný. Jejich síla ale asi není taková, jak by si přáli. Víme, že například velitel sovětských vojsk v Polsku reaguje naprosto arogantně na pokusy Poláků o revizi dohody o přítomnosti sovětských vojsk v Polské republice.

Co si myslíte o možnosti průjezdu sovětských jednotek z Německa přes naše území?

M.Sychra: Poláci nám v odsunu sovětské armády hodně pomohli. Mluvíme- li o tom, že u nás probíhá odsun podle plánu či dokonce v předstihu, tak jen díky tomu, že řada jednotek mohla odcházet přes polské území kratší cestou. Je naše morální povinnost jim teď vyjít vstříc. Proto jsme nepovolili průjezd z Německa, ale obávám se, že vojsko bude cestovat přes moře do pobaltských republik. Do 30.6. mají Poláci možnost vyjednávat se sovětskou stranou. Pokud se nedohodnou, nějak se to řešit musí. Sověti musí z Německa odejít v určitém termínu a je nutné jim to umožnit. Třeba i přes naše území. Pokud chceme patřit do Evropy, musíme ji také pomáhat očistit. Je to v zájmu nás všech.

Jaká je situace v Maďarsku?

M.Sychra: Tam se neshodli na finančním vyrovnání. Odsun byl nějakou dobu dokonce pozastaven a vypadá to, že se o penězích vůbec nedohodnou. Jednání jsou však složitější než u nás, protože tam mají sovětská vojska od roku 1956.

Jak jsou koordinována jednání mezi námi, Poláky a Maďary ohledně vystoupení z Varšavské smlouvy?

Ing.M.Soldát: Mohu říci pouze, jak to vypadá u nás. Pozitivní by to dnes bylo jen z morálního hlediska. Můžu uvést příklad. Jednání o odzbrojení v Evropě probíhají od začátku mezi bloky, nikoli mezi jednotlivými státy. Vystoupení z VS by nás z těchto jednání vyřadilo. A zvláště v záležitosti konvenčních zbraní bychom byli považováni za neseriózního partnera, který reaguje na změněnou mezinárodní situaci příliš emotivně. Nicméně určitý tlak v této věci je nutný, protože sovětská strana jednání o rozpuštění Varšavské smlouvy neustále odsunovala.

Když mluvíme o rozpuštění Varšavské smlouvy, jaký vliv bude mít tato záležitost na odsun?

M.Sychra: Já bych to nespojoval. Odsun probíhá na základě smlouvy, kterou podepsal Václav Havel s Gorbačovem. To zbývající státy nemají. 26.února má z Československa odejít poslední bojová jednotka. O měsíc později odvezou munici. Odsunem jsme rozzlobili především sovětské jestřáby. Ti se domnívají, že toto území jejich předkové dobyli. Tady prolili svoji krev, a tím je dáno, že jim to tady patří. Kdyby se dostali k moci, asi by jim nikdo v návratu nebyl schopen zabránit. Z tohoto hlediska je také nesmírně důležité, aby se ministerstvo zahraničí konečně vyjádřilo k pobaltským republikám. Opatrné stanovisko nás před militantními politiky ze SSSR nezachrání. Když budeme v evropském měřítku iniciativní, jedině nám to prospěje. Vzhledem k našim historickým zkušenostem na to máme právo.

Jak se na to dívá Atlantický pakt?

Ing.M.Soldát: Zatím pouze sledují, jak se situace vyvine. Řada lidí si myslí, že bude nejjednodušší se přihlásit do tohoto vojenského seskupení. Jenže to není žádná politická strana, kam stačí vyplnit přihlášku. Oni by nás dnes prostě nebrali.

Jaké k tomu mají důvody?

Ing.M.Soldát: Politické složení naší armády, stav vojenské techniky. Nebo třeba taková drobnost, jako je kompatibilnost nábojů do zbraní. Pokud se nemýlím, americký ministr obrany Cheney prohlásil, že Varšavská smlouva by měla vydržet ještě čtyři roky. Jsou pro pomalejší a klidnější postup.

Myslíte si, že v naší armádě existují skupiny podobné sovětským jestřábům?

Ing.M.Soldát: Možné je všechno a je potřeba být připraven na všechny alternativy vývoje. Zvládnutí případného puče spadá však do kompetence ministra Dobrovského a prezidenta. Proto má teď Federální shromáždění na programu stav ohrožení státu. Slovenská národní rada návrh tohoto zákona neschválila. Jestli přestává fungovat z jakéhokoliv důvodu pud sebezáchovy… pak je načase si všechno vyříkat na rovinu. Federální shromáždění sice zákon může schválit i teď, ale pak to není zákon. Musí dojít k dohadovacímu řízení, může také dojít k rozpuštění parlamentu, tedy ústavní krizi. Stav ohrožení se nedá řešit kompetenčním zákonem mezi republikami. Tvořit národní armády je nesmysl. Přesto už vznikl Klub slovenských důstojníků. Ministr Dobrovský včera řekl, že také může vzniknout Klub maďarských důstojníků, a to už jsou nesmírně nebezpečné hry.

Bohosudovský výbuch přitáhl ke zdejší posádce mimořádnou pozornost. Na pár dní. Dnes se tu život vrátil do normálních kolejí. To znamená, že dál kvete obchod se zbraněmi. Kromě důstojníků se však začali prodejem zabývat i obyčejní vojáci. „Otravují teď skoro každý večer. Zvoní na každý zvonek a nabízejí všechno, co se dá prodat. Nedávno přišel jeden a ptal se, jestli nechceme koupit granáty. Měl dokonce dva druhy - barevně odlišené. Jsou neodbytní, kdybychom měli zájem a peníze, jsou nám schopni prodat i tank,“ říkají bohosudovští občané.

Pokusili jsme se koupit nějaké zbraně také. Do kasáren jsme přišli v okamžiku, kdy skupina civilů nakládala do žigulíku docela slušný arzenál. Vojáci nám nabízeli protitankové miny, rozbušky, granáty (500 Kčs), samopaly (10 000 Kčs), náboje do automatu (20 Kčs), dělostřelecké granáty a munici do tanku. Pistoli sehnat nemohli; přístup k nim mají pouze důstojníci.

Je s podivem, že na tak strategicky důležitém místě neexistuje účinná bezpečnostní kontrola. Za pouhých padesát tisíc korun se dají pořídit zbraně, které v rukou několika šílenců mohou způsobit masakr. Tato situace zároveň dává jasnou odpověď na otázku, jak důsledná jsou „mimořádná bezpečnostní opatření“ vyšetřovací skupiny z Moskvy, která má celou záležitost na starost.

NTA, Teplice