Slyším, jak se komunisti smějou
S dlouholetým politickým vězněm Jiřím Wolfem hovoří o komunistických lágrech, 17.listopadu a dnešku Petr Placák
Jirko, ty jsi známý především jako jeden z nejtěžších politických případů 70. a 80.let. Za co ses dostal do kriminálu?
Chtěl bych opravit to, že jsem známý. Byl jsem známý před 17.listopadem. V roce 1978 jsem byl zatčen za „protistátní“ dokumenty Výboru proti diktatuře, který jsem založil společně se svým bývalým přítelem Františkem Hrabalem. Hrabal však už ve vazbě zradil a od té doby se traduje jeho spolupráce se Státní bezpečností. Dostal jsem tehdy 3 roky a byl to vlastně druhý „případ“, kterým se zabýval tehdy právě vzniklý Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných - VONS. Navíc jsem pak ještě dostal půl roku za své tvrzení, že jsem byl při výslechu fyzicky napadán. Takže dohromady tři a půl roku. Strávil jsem je na prvním v Minkovicích, kde byl v tu dobu také Petr Cibulka.
Své zážitky z Minkovic jsi popsal…
Ano. Z mého pobytu tam vznikla knížka motáků doplněná básněmi, která nyní bude vycházet na pokračování ve Studentských listech. Popisuji v nich tamější otřesné podmínky. Z té doby byla také stručná zpráva o poměrech v Minkovicích, kterou jsem napsal hned po návratu z vězení. To bylo 22.srpna 1981 a zpráva o Minkovicích vyšla v samizdatu už v prosinci téhož roku.
Což bylo důvodem k tvému novému zatčení…
Ne hned. Pokud tyto materiály kolovaly po Československu, nic se nedělo. Až když je pak zveřejnil Palach Press v zahraničí. To bylo, myslím, 10.května 1983. O sedm dní později…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu