Washington

První vlna zájmu pomalu opadá, zprávy z fronty přerušují všudypřítomné reklamy. Američané si zvykají na skutečnost, že kdesi na druhém konci světa jejich armáda bojuje s fanatiky Saddáma Husajna.

Kromě provokačních útoků Iráku na Izrael se minulý týden dostalo největší pozornosti zajatcům. Přes relativně nízký počet pilotů, kteří byli sestřeleni a následně zajati Irákem vzrušuje Američany tento problém víc než počty mrtvých. Všechny televizní stanice přinesly záběry irácké televize, ve kterých zmučení zajatci odsuzovali Spojené státy za vyvolání války. V USA si samozřejmě všichni uvědomují, že zajatci byli k „výpovědi“ přinuceni, přesto však začala ve sdělovacích prostředcích diskuse o tom, jsou-li vojáci na zajetí dobře připraveni. Několik vysokých důstojníků americké armády muselo psychologický výcvik vojáků podrobně popisovat a obhajovat. Po zkušenostech z Vietnamu, kde po mučení američtí zajatci hromadně porušovali tehdy platnou instrukci nevypovídat, mají dnešní vojáci pokyn v zajetí lhát. Americká armáda navíc vynakládá na záchranu sestřelených pilotů značné úsilí. Pokud je místo sestřelení v bezpečné dosažitelné vzdálenosti od jejích jednotek, je vyslán vrtulník, který se snaží pilota zachránit. Některým kritikům je to však málo. Uvádí se příklad Izraele, který pro záchranu jediného člověka nasazuje i celou jednotku.

Zajatci nejsou ovšem to jediné, za co je armáda vystavena kritice. Novináře například rozčilují opakovaná vyhlášení Pentagonu, že…