Jsme pro, ale...

Všichni jsme pro radikální ekonomickou reformu, federaci, právní stát atd. Je to něco jako vlastenecká povinnost anebo projev zdravého pudu sebezáchovy. Mnohdy nic víc. Důkazem je tak často užívané rétorické schéma „jsem pro, ale…”, které je pro mnohé únikovou cestou. Doplňkovými výhradami mohou zakrývat své principiální námitky anebo svou celkovou dezorientaci v poměrech. Čím víc výhrad si člověk vymyslí, tím méně musí jít s vlastní kůží na trh a říkat, pro co ve skutečnosti doopravdy je.

Rychlokvašení demokraté

Lidé se překotně zbavují názorové výbavy předešlého režimu a ohlašovaný svět předjímají v podobě nových axiomů, popírajících axiomy staré. Nový režim tak dostává do vínku značný politický kapitál: podporují ho rychlokvašení stoupenci demokracie. Hodnota tohoto kapitálu je však trochu sporná. V hluboce zakořeněných zvycích a stylech myšlení je skryt červ pochybností. Po období bezvýhradného nadšení se společnost ocitá v neurčitých poměrech, které jsou směsicí nového a starého. \\\„Ale\\\“ se začínají rychle hromadit. Jedni sbírají odvahu křičet \\\„král je nahý - revoluce selhala\\\“ a druzí hledají viníky. Rozmáhá se alibistické vznášení výhrad, které se ani nepokoušejí hledat řešení problémů. Úspěšně je resuscitováno výkladové komunikační schéma: MY, trpící dobráci, jsme pro, ale ONI, mocní, to kazí.

ALE: lustrační

Všichni souhlasí, že by z vysokých funkcí měli být odstraněni přinejmenším agenti StB.…