Balkánská diplomacie

Balkánská diplomacie

Van den Broek, lord Carrington a Cyrus Vance bez úspěchu

O ceně balkánských příměří a podpisů se jako první přesvědčil nizozemský diplomat Hans van den Broek. Ani jemu se zprvu nechtělo věřit slovinským a chorvatským zkušenostem, ale čtyřměsíční působení na bojišti ho poučilo. Především o tom, že by se neměl snažit zastavit rozpad Jugoslávie za každou cenu, ale spíše usilovat o jeho co možná nejklidnější a nekrvavý průběh. Nizozemský ministr již neztrácel čas rozhovory se svazovou reprezentací a našel si nové protihráče mezi představiteli republik a armády. Přestože tito partneři přistupovali ochotně k jednání, jeho rady a návrhy neposlouchali. Diplomatovi však neušlo, že po každém uzavřeném příměří zaútočí armáda s novou intenzitou, ačkoliv na tom srbští a černohorští záložníci údajně nenesou vinu: podle Slobodana Miloševiče není Srbsko ve válce s Chorvatskem, ani nemá jakékoliv územní nároky. Armáda prý jen chrání Srby v Chorvatsku, ohrožené chorvatskou genocidou a separatismem.Van den Broek si začal pomalu, ale jistě uvědomovat, proč se Slovincům a Chorvatům tolik chtělo ven z Jugoslávie. Když se navíc z Haagu stal sklad nedodržených příměří, pohrozil sankcemi a přibrzdil svou neplodnou diplomacii. Výsledkem byla jeho cesta do Spojených států a nezvykle ostrá slova Jamese Bakera o skutečných vinících krveprolití v Chorvatsku. Nato se celý problém přesunul z Washingtonu do New Yorku, kde Rada bezpečnosti OSN ve své rezoluci č.…