Na dvou židlích

Na dvou židlích

(…) Chce-li Mikloško z válečného mezidobí, jež se i jemu scvrklo na něco málo přes dva roky, vyvozovat přerušení čs. kontinuity, musel by popřít např. kontinuitu Republiky francouzské, jejíž čest zachránil po 18. červnu 1940 generál de Gaulle, který byl pouhým státním tajemníkem v poslední demokratické vládě Paula Reynauda. Stal se tehdy, stejně jako dr. E. Beneš, pouze hlavou odbojové národní reprezentace, která byla teprve po čase uznána za exilovou vládu. Je možno z okolnosti, že např. Spojené státy měly přechodně diplomatické zastoupení u francouzské kolaborantské vlády maršála Pétaina ve Vichy, vyvozovat, že dnešní Francie nemá mezinárodněprávní kontinuitu? F. Mikloško tu mechanicky přenáší pojem diskontinuity, jak ho používá matematická přírodověda, do oblasti historie, práva a politiky. Je s podivem, že matematikově vlivu pojmově podlehl i druhý slovenský ústavní reprezentant , předseda vlády právník Ján Čarnogurský.Přitom jak Mlynárik, tak Mikloško ponechali stranou postavu Karla Sidora, nejautentičtějšího politického pokračovatele A. Hlinky a reprezentanta autonomního Slovenska v Beranově pražské ústřední vládě. Vojenský zákrok ústřední čs. vlády, spojený s internací některých slovenských autonomistických politiků, byl konzultován se Sidorem, který přijal jmenování do úřadu slovenského ministerského předsedy na místo sesazeného dr. Josefa Tisa. Sidor tím celé akci z 8. 3. 1939, Mikloškem tak bolestně připomínané, dodal ústavní…