Přišel čas myslet na smrt

Živí Litevci odhodlaně brání svými těly parlament, zatímco mrtví leží o kus dál u budovy televize. Iráčani v první linii si vybírají mezi jistou smrtí, nepůjdou-li, a pravděpodobnou smrtí, půjdou-li bojovat. Taková je situace, která nás vyzývá uvažovat o ceně svobody.

Po sovětské intervenci v srpnu 1968 mě můj přítel - dnes mimochodem významný politik - vyzval, abychom se společně zmocnili zbraní. Vyděsil mě na dalších deset let. Neměl jsem ani sílu mu tento bláznivý nápad odmítnout, ani jsem se s ním nedokázal smířit. Napůl ochromen strachem jsem podstoupil všechny přípravy na čin, ke kterému nakonec nedošlo. Dubček spolu s dalšími původně internovanými představiteli našeho státu se vrátili z Moskvy. Mému příteli chyběly ty zbraně a mně spadl kámen ze srdce. Bát se smrti je přirozené. Aby člověk dokázal tomuto strachu svobodně vzdorovat, k tomu musí mít zpravidla velmi dobré důvody a musí mít také dost času, aby odstranil zbytečná rizika.

Svoboda jako ideál i jako konkrétní stav lidské vzájemnosti spadá především do oblasti morálky. Přesto má i svůj ekonomický aspekt. Cena svobody se stanovuje ve střetu dvou stran - strany usilující o nadvládu a strany vzdorující. Maximální cenu má svoboda tam, kde jsou lidé ochotni za ni obětovat vlastní život. I cena agrese pak rychle stoupá. Před zraky novinářů je nesnadné (a z hlediska budoucnosti i nebezpečné) rozstřílet shromáždění lidí chránících parlament.Suverenita jednotlivce ani státu se nedá trvale bránit jen…