Z Černobylu do Rovné

Z Černobylu do Rovné

Sto krajanů ve vzorné obci socialismu

Směrem na Sokolov vede úzká klikatá silnice. Cestu obklopuje po dlouhé minuty jízdy opuštěná, divoká krajina. Hluboký les náhle končí na svahu vysokého kopce. Nad korunami stromů se tyčí čtyři paneláky. Jsou to jediná stavení „socialistické vesnice“ Rovná. Dál již je jen měsíční krajina sokolovské uhelné pánve.

Nový domov

Rovná stojí v místech bývalé vesnice Ebmeth, jejíž obyvatelstvo bylo po roce 1945 vystěhováno do Německa. Celou oblast pak obsadili vojáci a opuštěná vesnice sloužila jako terč armádní střelnice. Počátkem šedesátých let bylo rozhodnuto o realizaci projektu vzorové socialistické obce. Jako její prototyp vyrostly na troskách malých, roubených domků paneláky obce Rovná. Podle vizionářských plánů tu mělo žít 2.500 obyvatel v kolektivním duchu. Měli se stravovat ve společné jídelně, prát ve společné prádelně…Sedmipatrové paneláky svírají mezi sebou přízemní komplex ve tvaru čtverce, jakési centrum vesnice. Jeho průčelí zdobí umělecké dílo - mohutná kovová konstrukce. Pod změtí jeho černě natřených traverz si hraje několik dětí, jejich křik se odráží od betonových stěn paneláků. Místy propadlý chodník končí u vstupu do budovy centra. Prosklenými dveřmi s nápisem „Psi ne!“ se vchází do tmavé chodby. Táhne se několik desítek metrů kolem nikdy nevyužitých prázdných prostor komplexu. Hrubě nahozené stěny jsou pokryté vyrytými nápisy. Po zemi se válejí nedopalky, je tu…